IMG_2861

Obnova mozaiky Flora na zámku Buchlovice

B 58121

Letos uplynulo přesně sto let od chvíle, kdy nechal majitel buchlovického panství hrabě Berchtold položit na podlahu zámku Buchlovice průjezdu zvaného Flora italskou majolikovou dlažbu. Za tu dobu po ní prošlo nespočet chodců a mozaika už byla značně opotřebována. Proto bylo rozhodnuto o její záchraně a to způsobem poněkud neobvyklým – byla přemístěna z podlahy na stěnu zámku.

Zámek Buchlovice ležící nedaleko majestátního hradu Buchlova, patří k nejvýznamnějším barokním šlechtickým sídlům na území České republiky. Za dobu své existence prošel mnoha stavebními úpravami a kolem roku 1900 stoupl jeho význam za vlády hraběte Leopolda Berchtolda, působícího v diplomatických službách Rakouska-Uherska. K tomuto období patří i instalace majolikové mozaiky, umístěné v prostorách bývalých koníren v průjezdu zvaném Flora.

Mozaiku zakoupil hrabě Berchtold na svých cestách v Itálii kolem roku 1914 a dle dochované korespondence mu byla jistým starožitníkem zaslána v bednách na buchlovické panství. Mozaika byla poté položena na původní pískovcovou dlažbu do půdorysu průjezdu. Jednalo se o kompozici přibližně 27 m², s centrálním ornamentem slunce a krajními symboly košů – rohů hojnosti. Pokládka z roku 1915 přestala ovšem po letech plnit svůj dekorativní charakter, neboť se vlivem opotřebení její kompozice stávala méně zřetelnou. Jednotlivé kachle o rozměru 21 x 21cm a síle 2,4 cm se začaly postupně uvolňovat a podléhat celkové degradaci povrchu. Vzhledem k historickému významu majoliky původem z 18. století bylo rozhodnuto pracovníky památkové péče celou plochu sejmout a přemístit.
Současně byl zpracován technický výkres s návrhem uložení na stěnu o rozměrech 750/420 cm. Vzhledem k charakteru zdiva a možnosti vzlínající vlhkosti bylo potřeba vytvořit systém zavěšené fasády s vlastním odvětráváním a ukotvením, protože váha kompozice se pohybuje kolem 1,6 tuny.

Na stěně byla nejprve odstraněna původní omítka, která ve spodní části vykazovala příjem spodní vlhkosti. Na očištěné zdivo byla nanesena v celé ploše nová, jádrová omítka. Po dvou týdnech zrání bylo přistoupeno k adjustaci zavěšené fasády.
V první fázi byla natažena na omítku vrstva lepidla v síle hřebenu 6 mm a to svisle. Poté byl použit armovaný odvětrávací system Ardex Ceravent, jehož desky o rozměru 1 x 1 metr v sobě mají vytlačeny žlábky, jimiž proudí vzduch. Vrchní plocha Ceraventu obsahuje strukturální mřížku, která se také přetáhla lepidlem. Po zavadnutí hmot byly do každého metru čtverečního vpraveny kotvicí terče o délce 15 cm. Tímto postupem byla zaručena samonosnost stěny. Přes vrstvu lepidla a kotvy byla přetažena ještě jedna vrstva speciální perlinky. Tato vrstva po vyhlazení vytvořila rovnou a pevnou plochu pro lepení mozaiky.
Požadavek památkářů na reverzibilitu, neboli možnost spětného sejmutí kachlů, byl vyřešen použitím polyuretanového lepidla, které bylo nanášeno bodově v rozích kachlů. Bylo rozhodnuto neprovádět restaurátoský zásah na povrchu glazury a ponechat plochu jako historický doklad doby. Nepravidelnost původní kompozice byla vyřešena obdélníkovou kompozicí zakončenou nutou a do volných ploch byly osazeny fragmenty majoliky z archivu. Nezaplněná plocha byla poté opatřena štukem v barvě obnaženého střepu původní majoliky.
Celá kompozice působí přes silné opotřebení monumentálně a zůstává tak svědkem snahy našich předků o nekonvenční řešení výzdoby původních barokních exteriérů.

Foto: Petr Miklíček, restaurátor




NAŠI PARTNEŘI

Cech obkladačů České republiky Cech podlahářů České republiky Cech malířů a lakýrníku České republiky AVNH ČR Semináře

Renovace parket