3D Wood Effect

V roce 2012 představilo Balterio, belgický výrobce laminátových podlahovin, tři nové kolekce: Infinity, Experience a Dolce.
Kolekce Infinity se skládá z dlouhých a širokých lamel o rozměrech 8 x 238 x 2039 mm, díky nimž vzniká dojem většího prostoru. 3D Wood Effect zdůrazňuje přirozený reliéf struktury dřeva a propůjčuje interiérům nádech exkluzivity. Se zámkem PressXpress je pokládka podlahoviny snadná.
Kolekce Experience o rozměrech 8 x 189 x 1257 mm nabízí kromě 3D Wood Effectu i Soft touch mat, kdy obě úpravy dodávají krytině matný vzhled. Dvoustranná V drážka lamelám propůjčuje dotek klasiky. Součástí kolekce je stejně tak zámkový systém PressXpress.
Kolekce Dolce o rozměrech 7 x 189 x 1261 mm nabízí povrchovou úpravu True to nature touch a Soft touch mat, které dodávají mimořádnou jemnost. Díky hladkým spojům lamel kolekce působí moderně a elegantně.
Kamil Kalaš, obchodní ředitel firmy Podlahy Šesták s.r.o.

Extra velký formát

MEISTER přináší v roce 2012 na trh řadu novinek. V oblasti laminátových krytin se jedná o světově první laminát v extra velkém formátu 2600 x 238 mm – MEISTER LD 400, který získal ocenění Inovace roku Domotex 2012. Produkt je nejen extrémně dlouhý a široký, ale je opatřen i novou generací pórsynchronního tisku EP, využívajícího chromatický digitální tisk. Třešničkou na dortu je fakt, že na celých 15 m² této krytiny se dekor neopakuje.
Bc. Petr Pára, Podlahy – MEISTER s.r.o.

Laminát s korkovou technologií

V oblasti laminátových podlahovin nepřipravujeme pro letošní rok výraznější změny a novinky. Kompletní převzorování kolekce E motion je plánováno až na rok 2013. Jistým pokrokem jsou podstatné změny v technologii úpravy povrchů u podlahové krytiny Laneo od firmy Egger. Jedná se o laminátové krytiny s korkovou technologií. Změny se projevily ve výrazně lepší a dokonalejší povrchové úpravě, a tím i ve zvýšení konkurenceschopnosti v nabídce.
Ing. Vladimír Brož, Supellex centrum, s.r.o.

Autentické dekory a textury

Vývoj nových dekorů společnosti EGGER ovlivnily čtyři významné trendy v oblasti designu: Authentic, New Natural Style, Vintage/Used a Materials. Nová kolekce FLOORLINE obsahuje 60 dezénů rozdělených do sedmi produktových skupin – a více než polovina z nich je výsledkem nového vývoje.
Trendy a přirozenost odhaluje prémiová kolekce FLOORLINE prostřednictvím řady verzí. V kolekci jsou k nalezení jak prosté šedé a hnědé odstíny s texturou Natural Pore, tak i podlahoviny nápadného, hrubého vzhledu s texturou Vintage. Účelem podoby materiálů, jako je beton a kov, není pouze otevřít nové možnosti použití na poli vybavení obchodů, restaurací a veřejných prostor, ale také oslovit další skupiny potenciálních zájemců o laminátové podlahoviny.
Pavel Kašpar, Area Sales Manager, Czech & Slovakia, EGGER

Kartáčovaná úprava, efekt struktury hrubého řezu

Parador pro rok 2012 představil kromě široké škály dekorů interpretujících vzhled prastarých lamel v přírodním, rustikálním stylu i nové povrchové struktury, které společně s dekorem zesilují autentický vzhled podlahoviny. Dále uvedl na trh nová provedení v Čechách oblíbené dřeviny dub, která symbolizuje dlouhověkost, nadčasovost a trvalou hodnotu.
V kolekcích firmy Parador naleznete vzory dubů v nejrůznějších provedeních lamel, povrchových struktur a přiznaných spár. To vše propůjčuje vzhled, který je téměř k nerozeznání od kvalitních podlahovin z masivního dřeva.
Hitem letošní sezony jsou duby v kartáčované úpravě a v provedení selské prkno. Kartáčovaný povrch zintenzivňuje přirozený pocit z hluboké struktury dřeva, kterou můžete cítit i na dotek. Novinkou v kolekci podlahovin Parador je struktura hrubého řezu, která interpretuje hrubý porézní řez a moderní vzhled použitého dřeva se stopami opracování pilou.
Soňa Güler, marketingový manažer, ASKO a.s.

Samolepicí podlahovina

Společnost SORTIM Praha má mezi svými novinkami především novou kolekci HARO Tritty – laminátové podlahoviny Gran Via.
Série HARO Tritty 100 Gran Via ve formátu velkého prkna (rozměr 243 x 2200 mm) věrně imituje dřevěnou prkennou krytinu. Speciální povrchy kombinované se sraženou hranou 4V dodávají krásu pro oko a dotek, ale také zajišťují skvělé užitné vlastnosti i pro běžnou údržbu. Zátěžová třída 32 a nabídka 23 dekorů umožňuje široké možnosti použití v soukromých i komerčních prostorech.
Přidanou hodnotou je také provedení prken Gran Via jako samolepicí podlahoviny Silent CT. Výhoda spočívá v tom, že má skvělou akustiku celoplošně lepené podlahoviny a navíc je pokládka stejně snadná jako u té plovoucí. Rozdíl v akustické pohodě je významný – podlahoviny se samolepicím provedením Silent CT jsou až o 60 % tišší než tradiční laminátové krytiny se standardní podložkou. Tajemství spočívá ve spodní straně lamely – samolepicí proužky bez obsahu rozpouštědel na bázi syntetického kaučuku poskytují po přilepení na podklad akustický komfort.
Robert Metelec, vedoucí oddělení podlah, SORTIM Praha, s.r.o.

KRONOSPAN: podlahy, desky, parapety

Firma KRONOSPAN Jihlava je jedním z největších a nejmodernějších výrobců velkoplošných materiálů na bázi dřeva v Evropě. V jejím sortimentu lze nalézt nepřeberné množství dekorů laminovaných dřevotřískových desek, pracovních desek a parapetů, které jsou jak funkčním, tak i estetickým doplňkem interiéru. A stejně jako každý rok přichází firma i letos s novými dekory.
Dekorům pracovních desek dominují přírodní tóny. Dezény Champagne, Černá discovery, Opál, Černá a Rusty mají převážně plastickou strukturu a lze je nápaditě sladit s jinými vzory. Desky KRONOSPAN se snadno udržují a díky povrchové úpravě odolným HPL laminátem mají vysokou odolnost. Novinky v dezénech pracovních desek jsou k dostání ve standardní tloušťce 38 mm.
Sortiment laminovaných dřevotřískových desek rozšiřují dekory Jilm přírodní, Dub slavonský, Javor kanadský, Champagne, Satén, Světle modrá, Fialková, Červená chilli a Mamba zelená. Laminované dřevotřískové desky KRONOSPAN jsou odolné, nenáročné na údržbu a vyznačují se kvalitou použitých materiálů.
Součástí sortimentu jsou i laminátové podlahoviny Krono Original, které zahrnují desítky dekorů, a to jak zdařile imitujících klasické evropské dřeviny, tak i dřeviny exotické.
Mgr. Andrea Meluzínová, marketingový manager,
KRONOSPAN CR, spol. s r.o.

Pod pojmem „wellness“, „balneo“ a „fitness“ se rozumí prostor, který je určen nejen ke cvičení, ale také pro vodní procedury, jako je pára, sauna, infrasauna, masážní bazénky (SPA) a další. Zde může člověk podle svých časových možností odbourat stres, rehabilitovat, relaxovat, redukovat tělesnou váhu, vylepšit své zdraví, nabrat duševní i fyzickou pohodu. Takové malé domácí lázně lze vytvořit buď v samostatných zařízeních, prostorách nebo i ve větší koupelně, rovněž může tvořit zázemí u bazénů apod. Velikost takového rodinného relaxačního centra se odvíjí od zařízení a provozu, který zde chce uživatel mít. Mohou to být např. multifunkční sprchové kabiny, malá balneo zařízení o ploše 10–20 m2, ale i nadstandardní provozy se saunou, párou, whirlpoolem a tělocvičnou pro fitness, které zaručují komfortní relaxaci. Dnes již není problém taková relaxační centra zařídit, protože nabídka výrobců je značná a je jen otázkou, jak velký prostor má budoucí uživatel k dispozici a kolik chce investovat peněz.

Z historie

Podíváme-li se do historie, k těm nejrozšířenějším balneo (lázeňským) zařízením patřily parní lázně, které vznikaly již před třemi tisíci let. Původně se zřejmě polévaly rozpálené kameny v jednoduchých chýších, stanech nebo později ve speciálně vybavených stavbách. Teprve později se vedle páry využíval k snadnějšímu pocení i horký suchý vzduch. Ve starověku se díky vysoké technické vyspělosti rozvinulo lázeňství rychle. Řekové i Římané si vody vážili, přisuzovali jí léčivé účinky a lázně, jejichž původ můžeme hledat u východních národů, patří k nejobdivovanějším stavbám. Při archeologických průzkumech a vykopávkách byly objeveny zbytky lázeňských budov, pramenních jímek a van, našly se také krátké i obšírnější záznamy a popisy lázní. Řecké lázně byly prostší než římské, jak o tom svědčí například vykopávky Herakleových lázní v Adepsu. Později se v palácích staví honosné, mramorem vykládané koupelny a lázně, jejichž zbytky nacházíme na Krétě, v Knósu, Festosu a dalších. Voda k provozu lázní byla získávána ze střech domů, sváděla se kamennými koryty nebo byla přiváděna většinou samospádem z pramenů z okolních i vzdálenějších kopců do nádrží, umístěných na střechách domů nebo v patře. V římských lázních se používala studená i teplá voda, která byla připravována současně s vytápěním bazénového prostoru. Z centrálně situovaného zdroje byla ve speciálních zásobnících ohřívána voda pro bazény a hygienické zázemí a současně se tzv. hypokaustovským systémem prostory vytápěly. Římské lázně měly rozvinutější techniku než řecké, kromě očistných koupelí zde byly zavedeny také léčebné procedury a lázně se staly nedílnou součástí římského života. Patřily k nejkrásnějším ve starověku. Byly to budovy s bohatě zdobenými prostorami včetně vlastních lázeňských prostor vybavených bazény s různou teplotou vody, parními lázněmi, sprchami a nádržemi k mytí nohou zvanými „olas“. Jedny z největších a také nejkrásnějších veřejných lázní v Římě byly Caracallovy a Diokleciánovy, kromě nich se provozovaly lázně i v soukromých palácích a vilách. Menší nebo větší byly rozesety po celé římské říši: v Pompejích, Ostii, ale i v Evropě (Švýcarsko, Rakousko, Maďarsko) nebo v Africe (Leptis Magma) či v Asii (Efesos, Milétos). Baie u Neapole byly založeny přímo nad teplými termálními prameny. S úpadkem říše římské upadá i lázeňství a až ve středověku lidé postupně opět poznávali léčivý a regenerační vliv přírodních zdrojů na lidský organismus. V okolí vřídel teplé až horké vody, které se od běžných vod lišily především chutí, teplotou i vzhledem, začali budovat léčebná místa a ta se stala základem dnešních lázeňských míst.

Nádrž na dešťovou vodu, Festos, Kréta.

V posledních dvou desetiletích ovlivnily změny životního stylu a vývoj moderních technologií zvýšení osobní hygieny, a to požadavky nejen na očistu, ale i pohodu, regeneraci a rehabilitaci lidského organismu. Voda a energie jsou přirozené potřeby člověka umožňující jeho existenci, působí na něj příznivě a ovlivňují jeho organismus. Proto se zmíníme o některých z nich, jež považujeme za vhodné pro domácí balneo (wellness) centrum.

Jak vybírat

Při záměru zřídit některé z řady těchto provozů je klíčovou otázkou volba typu masáží či parních lázní a dalších zařízení a odvíjí se od toho, kde bude prostor situován, jak bude využíván a kolik finančních prostředků můžeme do provozu vložit. K domácím relaxačním a regeneračním zařízením patří bezpochyby tzv. vodní zóna (balneo), jejímiž rovnocennými procedurami jsou různé vodní masáže, sauny, páry apod.

Multifunkční kabiny

Multifunkční kabiny lze instalovat i v rodinných domech nebo bytech. Uvolnění a relaxaci bychom si měli dopřávat jako součást každodenního života. Rozhodnete-li se některý z provozů zřídit, je třeba postupovat komplexně, respektovat vzájemné závislosti všech parametrů, z nichž se zařízení skládá. Návrh a projekční zpracování je vhodné konzultovat se specialisty, architektem, případně firmou, která jednotlivé provozy dodá, protože mohou být velkým zásahem do dispozice objektu. Dispoziční řešení je třeba pečlivě zvážit s ohledem na hlediska technická i estetická.

K nejčastěji instalovaným zařízením patří multifunkční kabiny, které jsou vybaveny sprchou, masážními tryskami, případně párou, dále samostatný provoz páry, sauna, hydromasážní vany či bazénky s různou velikostí a stupněm vybavenosti. Velikost, styl a technologické vybavení těchto zařízení se odvíjí od požadavků uživatele a jeho finančních možností. Nové víceúčelové sprchové kabiny ve stylu „wellness“ nabízejí různé způsoby masáží. Kvalitní sprchové multifunkční kabiny jsou vysoce výkonné produkty s rozvinutou technologií, nabízející řadu hydroterapií. Sprchové komplety mají hlavové a ruční sprchy, zpravidla šest masážních akupunkturních trysek, přístroj na masáž nohou. Ovládací panely jsou s integrovanou termostatickou baterií šetřící vodu i energii, což umožňuje přesně navolit teplotu i průtok. Skleněné dveře mívají povrchovou úpravu, která odpuzuje vodní kámen, a tak usnadňuje čištění, sprchové vaničky jsou ze speciálních pevných a neklouzavých materiálů a dovybaveny jsou pohodlnými sedátky. Luxusní kabiny jsou vybavené elektronickým ovládáním, LCD dotykovým displejem, neonovými světly měnícími barvy, reproduktory, ventilátory, poličkami, držáky na ručníky, hands-free telefony atd.

Hydromasážní systémy

Vliv vody je výjimečný a hydromasáž přináší dokonalou revitalizaci těla. Tyto systémy jsou dnes téměř standardním doplňkem masážní vany či bazénku a neslouží pouze k relaxaci zbavující stresu a přepětí svalstva, ale jsou rovněž využívány k léčebným procedurám. Základním masážním systémem van jsou vodní masáže realizované soustavou vodních trysek ve vaně (zádové, chodidlové a boční trysky nebo instalované ve dně vany). Vířivé systémy masáží whirlpool jsou založené na cirkulaci vody, která je poháněna oběhovým čerpadlem do trysek umístěných ve stěnách bazénku (pro zvýšení efektu masáží se do nich může přivádět i vzduch dodávaný kompresorem). Pro správný účinek je důležité rozmístění trysek a jejich nastavitelnost. Umisťují se obvykle do oblasti dolních končetin, horní poloviny těla a na zádové partie, minimálně vždy po dvou. Trysky jsou většinou regulovatelné, tak aby bylo možné řídit směr a intenzitu masážního proudu.

Airpool

Airpool je systém perličkové podvodní masáže založený na účinku proudění vzduchu ze vzduchových trysek umisťovaných ve dně. Stlačený vzduch je do trysek přiváděn z kompresoru a je předehříván na 35–45 °C. Pro dobré masážní a relaxační účinky musí být směs vody a vzduchových bublinek co nejbohatší a u některých systémů se pro větší terapeutický účinek proudy přiváděného vzduchu obohacují kyslíkem.

Turbopool

Turbopool je kombinací obou uvedených masážních systémů a je zde pro účinnou masáž využíváno celé řady důmyslných funkcí, které lze volit podle požadavků uživatele a vzájemně je kombinovat. Léčebný účinek vodní masáže je rozšířen o specifické působení předehřátého vzduchu, který je vháněn soustavou drobných, speciálně řešených injektorů. Předehřátý vzduch napomáhá lokálnímu prokrvení tkáně v místě cílené aplikace, a tím zvyšuje terapeutický efekt masáže. Požadované funkce masáží mohou být ovládány ručně pomocí tlačítek na ovládacím pultu, elektronicky či dálkově prostřednictvím počítačů až po mikroprocesorová řízení. Elektronické ovladače bývají v systémech osazeny bezkontaktním hladinovým spínačem, který zabrání spuštění systému v prázdné vaně bazénku, čímž ochrání čerpadlo před poškozením. U některých typů van a bazénků se i nastavení trysek, průtok vody a její teplota řídí počítači, tak aby byl masážní účinek optimální. Pokud se do trysek vhání kompresorem kromě vody i vzduch, který ji provzdušňuje, stupňuje se tak i masážní účinek vody.

Bioenergetické hydromasáže

K účinným formám vodních masáží patří rovněž bioenergetické hydromasáže, jejichž nosiči jsou voda a vzduch a které využívají kombinace účinků aromaterapie, chromoterapie a případně i muzikoterapie. Aromaterapie je založena na olejových esencích z mnoha rostlin používaných jak ke zpříjemňujícím, tak i k léčebným účelům. Chromoterapie je založena na využívání náboje energie, který se nalézá ve světelných vlnách. Vlnové délky spektra bílého světla působí na tělo prostřednictvím pokožky a sítnice. Muzikoterapie je provozována již po tisíce let na celém světě a v dnešní době se používá od profylaxe bolesti k analgezii, od uklidňování k uvolňování. Voda podporuje přenos hudebních vibrací, které účinně dosahují na pokožku. Od těchto terapií se odvíjí nejpoužívanější programy bioenergetické hydromasáže, k nimž patří zejména relaxační, tonizující, osvěžující a anticelulitické programy. Ideální kombinací vířivé vany (spa) a bazénu jsou „swim spa“, s výkonnou technologií, komplexním systémem izolace a se širokými možnostmi využití. Mohou sloužit nejen k relaxačnímu pobytu s některým ze způsobů masáží (vířivková část), ale díky silnému regulovatelnému protiproudu v plavací části si zaplavou plavci všech úrovní a stylů. Obvykle se rozměry pohybují okolo 7000 x 2000 x 1400 mm. Mohou být instalovány v interiéru i exteriéru a proti úniku tepla a k ochraně vodní hladiny slouží izolační termokryt.

Mobilní vířivky

V poslední době se uplatňují mobilní, nafukovací vířivky, které lze na zimu vypustit a uschovat na suchém místě. Proti chladnutí vody jsou vybaveny izolačním pláštěm a termofytem. Výrobci jich nabízejí několik druhů.

Parní kabiny a sauny

Z dalších relaxačních zařízení, která přispívají k relaxaci i regeneraci organismu, jmenujme parní kabiny a sauny. Parní kabiny jsou obvykle řešeny klasickou stavební metodou a jejich povrchová úprava bývá provedena z keramických, skleněných či mramorových obkladů. Kabinu lze dnes postavit i jako stavebnici ze samonosného tvrzeného polystyrenu včetně již zabudovaného vyhřívání sedaček a stěn pro kombinaci parní lázně a tepidaria (keramikou obložený suchý prostor k závěrečnému odpočinku). Některé typy určené pro tzv. domácí parní kabiny jsou akrylátové a v podstatě je možné instalovat je i do nevelkých koupelen nebo to mohou být vestavné modely parních kabin zabudované do koupelnového prostoru. Výhodou těchto vestavěných parních kabin je absolutně těsný materiál – sanitární akryl, takže je lze umístit i do různých výklenků a chodbiček, které nejsou přímo v „mokré zóně“. Tvary a velikosti parních kabin je možné volit libovolně, od čtverce přes kruh až po tvary zcela atypické, s různými výklenky. Vnitřek kabiny se obkládá keramickými obklady různých velikostí, barev a vzorů. Na rozdíl od finské sauny působí parní lázně na člověka maximální vlhkostí vzduchu při relativně nízké teplotě kolem 40–45 °C. Parní lázeň napomáhá ke zlepšení imunitního systému, zvlhčují se dýchací cesty, zvyšuje se elasticita svalů, zmírňují se revmatické bolesti atd.

Zdrojem páry je její vyvíječ – parní generátor, dnes většinou řízený mikroprocesorem s mnoha programy pro jednotlivé funkce. Řídicími prvky mohou být venkovní inteligentní regulátory a multifunkční systémy pro ovládání ventilátorů, které odvětrávají parní komoru, světla v kabině, případně dávkovací pumpy na vonné esence. Nepřetržitou výrobu páry stimuluje kontrolní klimatizace pomocí rychlého odsávání teplého vzduchu ventilátorem, pokud kabina nedosáhne maximální teploty. Rovnoměrné rozložení a hustotu páry zajišťují tzv. turbo steamy, které díky ventilátoru dodávají spolu s párou do kabiny také studený vzduch. Kabiny mohou být vybaveny rovněž fontánou, možná je i kombinace páry s masážní sprchou, která navíc může vytvářet intenzivní tropický provoněný déšť či provoněné studené mrholení – vše řízené časovačem. Nadstandardní provedení kabin lze doplnit hvězdným nebem či bodovými světly a pobyt v lázni se dá zpříjemnit také hudbou vycházející ze zabudovaných reproduktorů. Sauna je dalším zařízením, které lze využívat i v domácím prostředí. Tvoří ji několik souvisejících provozů, kde dochází střídavě k prohřívání a ochlazování těla. Základem je místnost na prohřívání, tzv. potírna, kde dochází k intenzivnímu pocení ve velmi suchém prostředí při teplotách okolo 100 °C. To má nenahraditelný význam při odstraňování nejrůznějších nečistot z kůže, z vývodů mazových i potních žláz. Většinou jsou potní místnosti klasického pravoúhlého tvaru od minimálních pro jednu osobu (např. typ tzv. saunové skříně o rozměrech 780 x 1310 x 1840 mm) až po prostorné pro deset i více osob. Potní kabiny mohou mít i netradiční tvarové řešení, které může být příjemným oživením interiéru. V menších prostorách saun jsou vhodné potní kabiny s rohovým vstupem. K novinkám patří prohřívací místnosti, kde lze volit mezi klasickou saunou, tropickou lázní a vlhkou bylinnou lázní, přičemž stačí jen nastavit teplotu a danou vlhkost. Tento způsob lázně je vhodný především pro toho, kdo špatně snáší vysoké teploty ve finské sauně, pro astmatiky a pro ty, kdo mají problémy s dýchacími cestami. Následuje rychlé ochlazení chladnou vodou či vzduchem v ochlazovací místnosti nebo venkovním prostoru s bazénkem. Tyto dvě základní procedury se střídají minimálně třikrát během jednoho saunovacího cyklu (60–120 minut), čímž se urychluje celková látková výměna, zrychluje se odstraňování únavových látek a zvyšuje se celková odolnost organismu. Ochlazovací bazénky mohou být nejrůznějších velikostí a tvarů, vyrobené z plastů, např. polyesteru, nebo betonové a mohou být zabudované do podlahy nebo vyvýšeného stupínku. Není-li dostatek místa pro ochlazovací bazének, lze instalovat kádě z plastů či ze dřeva, případně doplněné laminátovou vložkou. Základní prostory doplňuje místo pro odkládání oděvů (šatna), umývárna se sprchou, WC a odpočívárna.

Infračervené prohřívací kabiny

Odlišný způsob prohřívání těla oproti klasickému saunování přinášejí infračervené prohřívací kabiny, které jsou vhodné i pro ty, kteří nemohou ze zdravotních důvodů využít klasickou finskou saunu (teploty se pohybují okolo 50 °C). Základem je infračervené záření, na jehož principu se v infrakabině prohřívá lidské tělo, a to bez zahřívání vzduchu, který je mezi nimi. Infračervené paprsky pronikají hluboko do svalové tkáně a způsobí zvýšení cirkulace krve, mírní bolesti kloubů, snižují napětí a stres a podporují látkovou výměnu. Kabina se vyrábí z kvalitního dřeva (vnitřní stěny např. skandinávský smrk, topol nebo červené cedrové dřevo; venkovní obložení dýhované desky s bukovým nebo smrkovým povrchem). Kabina může být poměrně malých rozměrů, takže se snadno instaluje i demontuje. Je osazena keramickými infračervenými zářiči instalovanými do stěn a součástí kabiny je regulátor s časovým spínačem, světlo a teploměr. K nadstandardním typům patří kombinovaná infrasauna, která poskytuje využití buď infračervených paprsků nebo účinky finské sauny (např. typ magic heat, v němž je instalováno celonerezové topné těleso).

Snow igloo

Novinkou u nás je pro větší sauny selektivní ochlazování v tzv. sněžné komoře, snow igloo, kde je vnitřní teplota na nule a relativní vlhkost 80 %, přičemž vzniká hustý sníh, jehož množství může být regulováno. Jádro kabiny je tvořeno nerezovou ocelí a vnější design může být různý.

Doprovodným zařízením každého balneo provozu by mělo být hygienické zázemí, představující WC, umyvadlo, sprchu a prostor na převlékání.

Podklady:

• Lhotáková Z., Trnková K.: Moderní koupelny, ERA 2008.
• Škrabalová a kol.: Domácí fitness, ERA 2007.
• Lhotáková Z., Trnková K.: Nové trendy v koupelnách, ERA 2007.
• Firemní literatura.

doc. Ing. Zdeňka Lhotáková, CSc.,
Fakulta architektury VUT v Brně

Ing. arch. Klára Trnková

Foto: archiv autorek

Ale jaká konkrétní kolečka daný typ podlahové krytiny nepoškodí? Měkká? Tvrdá? Jak mají být široká? To už většinou přenecháváme na prodejcích nábytku. Ti obvykle mají podobně „podrobné“ informace, a proto raději pošlou zákazníka k podlaháři. A vzniká začarovaný kruh.

První možností zákazníka je položit na podlahovinu pod židli průhlednou podložku. Jednoduché řešení, které má dvě nevýhody: byť je podložka průhledná, narušuje celistvý vzhled podlahy a uživatel je při pohybu židličky omezen plochou podložky. Není-li tato varianta přijatelná, musíme zákazníkovi poradit přesný typ koleček. Podívejme se na ně.

Normou, na kterou se výrobci odvolávají, je ČSN EN 425 „Pružné a laminátové krytiny – Zkouška kolečkovou židlí“. Tato evropská norma je účinná od 1. 12. 2002 a nahradila původní národní normu z roku 1996. Stanovuje metodu pro zjišťování změn vzhledu a stability pružných podlahových krytin a laminátových podlahovin způsobených pohybem kolečkové židle. Norma platí také pro spoje krytin.

Při zkoušce je krytina vystavena simulovanému pohybu kolečkové židle s častými změnami směru, zastaveními a starty po dobu 24 hodin. Během zkoušky krytina musí vydržet 25 tisíc otáček zkušebního tělesa se třemi kolečky typu W s měkkou dotykovou plochou (vyrobenou z polyuretanu). Aby test co nejvíce odpovídal realitě běžného užívání židlí, je těleso zatížené závažím o hmotnosti 90 kg. Výsledná kontrola krytiny se provádí prohlédnutím ze vzdálenosti přibližně 0,8 m pod úhlem přibližně 45°. Podlahovina se prohlíží ze všech stran při pomalém otáčení zkoušeného vzorku za účelem zaznamenání změny vzhledu a poškození, přičemž se neposuzuje zploštění a taková změna vzhledu, jakou je např. změna lesku. Přesný typ koleček udává norma ČSN EN 12529 „Kladky a kola – Kladky – Kladky pro otáčivá křesla – Požadavky“, účinná od října 1999. Ta definuje typy koleček podle jejich použití a dva druhy podle jejich vzhledu – jednoduchá (jednotlivá) a dvojitá. Typy:

ČSN EN 12529 definuje i další parametry, které už však nejsou pro naše potřeby tak důležité. S výjimkou přesné definice velikosti vnitřních a vnějších úhlů dotykové plochy koleček. Jejich hodnoty však výrobci koleček v naprosté většině v běžných prospektech neuvádějí, a proto se spokojíme s definicí, že na dotykových plochách nesmí být žádné ostré hrany. (Norma udává i způsob testování, požadované výsledky testů a povolené tolerance).

Při používání kolečkové židle dochází k permanentní zátěži na relativně malém prostoru. Proto i při volbě těch nejkvalitnějších koleček se podlahovina opotřebovává mnohem více a rychleji než při běžném provozu. To musíme zohlednit při ošetřování krytiny a věnovat jí větší péči.

Předpoklady pro bezproblémový provoz kolečkových židlí na podlahovinách:

1. Podlahovina musí projít testem definovaným výše popsanou normou EN 425. Pozitivní výsledek není samozřejmostí. Např. u PVC krytin výrobci vyrábějí mnoho kolekcí odlišných vlastností. Proto zákazník musí zvolit dekor z kolekce, u které výrobce potvrzuje, že vyhovuje dané normě.
2. Typ koleček židle musí být vybrán podle typu krytiny.
3. Volit kvalitní kolečka. Méně kvalitní sice bývají levnější, ale mohou poškodit krytinu nesrovnatelně vyšší ceny, než je počáteční investice do dražších koleček.
4. I u kvalitních koleček zkontrolujte, zda jejich parametry odpovídají požadavkům na ně kladeným.

Milan Mrkáček, vedoucí regionálního prodeje KPP ; foto: archiv Kratochvíl parket profi, s.r.o.
Literatura: ČSN EN 425 a ČSN EN 12539

Chyba 1: Neúplné nebo špatně provedené odstranění původních ochranných nátěrů nebo zbytků ošetřovacích produktů

První krok, který je při pravidelném ošetřování nebo speciální renovaci povrchu elastiky nutné provést, je základní čištění. Tento technický termín se používá pouze pro čisticí proces, kterým se připravuje povrch podlahoviny pro aplikaci ochranného nátěru. Během tohoto kroku se chemicky rozpouští a odstraňují veškeré odstranitelné nátěry výrobní nebo dodatečně provedené. Základní čištění nelze zaměňovat s běžným denním čištěním. A to se právě v praxi mnohdy stává, že je povrch elastiky pouze vyčištěn metodou běžného čištění a nejsou použity produkty a postupy určené pro základní čištění.

Důsledek: Nedokonale připravený povrch má nestejnoměrnou přilnavost, zbytky starých ochranných nátěrů nepřijmou nátěr nový a v krátké době začne docházet k extrémnějšímu opotřebení v místech kontaktu starého a nového nátěru. To se projeví nestejnoměrným vzhledem a rychlým opotřebením v místech nejsilnější frekvence pohybu – vchody, čekárny, průchozí koridory apod.

Chyba 2: Špatně zvolené základní čističe a nedostatečné vyschnutí povrchu u podlahovin savých nebo choulostivých na alkalické produkty

Tato chyba se stává často především u savého přírodního linolea nebo u kaučukových podlahovin. U přírodního linolea se zásadně doporučuje nechat technologickou přestávku minimálně šest, optimálně 12 hodin mezi základním čištěním, při kterém dojde k úplnému odstranění všech ochranných polymerních nebo akrylátových nátěrů, a aplikací nových nátěrů. Záleží to na několika faktorech: teplota v prostoru, teplota podkladu, relativní vlhkost vzduchu a možnosti dobré cirkulace vzduchu.

Oba typy, linoleum a kaučuk, jsou choulostivé také na alkalické čističe. Pro základní čištění se proto musí používat takové produkty, které mají maximální hodnotu pH = 10. Při vyšším pH dojde k chemickému poškození, odbarvení nebo nevratné změně barvy povrchu.

Důsledek: Zbytková vlhkost, která je uzavřena v materiálu, tlačí zespodu na ochranný film. Pokud přijde z druhé strany tlak způsobený provozem, dojde především u jednokomponentních polymerních nebo akrylátových nátěrů k jejich rozrušení, rozpraskání a oddělení od podkladu. Tomuto efektu se říká „sprašování“ ochranného filmu. Sprašování ovšem může nastat i tehdy, pokud se pro základní čištění linolea nebo kaučuku používaly silně alkalické základní čističe (pH větší než 10) a došlo k vylouhování povrchu.

Chyba 3: Aplikace ochranného nátěru na nedostatečně nebo špatně připravený povrch

Další chybou, která se aplikační firmě může prodražit, je aplikace ochranného nátěru na nevhodně, špatně nebo nedostatečně připravený povrch elastické podlahoviny. Špatná přilnavost poté způsobí, že ochranný nátěr není celoplošně „ukotvený“ v povrchu krytiny, ale chová se tak, jako bychom na něj natáhli mikrotenovou fólii.

Důsledek: Opticky dobře bude povrch vypadat pouze do chvíle, než jej někdo mírně poškodí. Pak se hned rozjede efekt odlupování od povrchu stejně tak, jako bychom do mikrotenové fólie, která je natažena na stůl, píchli špendlíkem – sloupne se.

Na třech chybách jsme si ukázali důsledky nedodržování technologických postupů při základním čištění a následné aplikaci ochranných nebo renovačních nátěrů. Na závěr mohu poradit pouze tolik: Nechcete-li řešit zbytečné reklamace a vydávat nemalé prostředky na nákladné opravy, dodržujte vždy veškeré návody a doporučení pro použití produktů a pro aplikaci ochranných nátěrů na konkrétním typu elastické podlahoviny.

Jiří Kudrna, www.dema-dekor.cz

Lamináty budou letos zaměřené jak na elegantní dekory dřeva, jako je jasan a jilm, tak i na přírodní, rustikální vzhled dubu nebo ořechu. Často opticky abstrahované díky šedo-bílému zabarvení, které vytváří oblíbený dezén starého dřeva. V trendu je především dub s exkluzivními strukturami, jehož jemně cizelovaný povrch připomíná čerstvý řez dřeva.

Rozmanitost inovací povrchových struktur má jediný cíl – dodat laminátovým podlahovinám ještě silnější, přesvědčivější výraz v kombinaci s přirozenou haptikou, díky které si nepovšimnete rozdílů mezi laminátem a pravým dřevem. Bez ohledu na to, jestli vypadají jako mořené, bělené nebo louhované, nové dekory mají jedinečné prostorové působení a perfektně se přizpůsobí puristickému stylu zařízení současnosti. Barevný trend nadcházející sezony by bylo možné příhodně popsat jako mořskou šeď. Kromě toho existuje také množství klasických dřevěných dekorů v teplých, středně hnědých tónech, které zaujmou ještě více novými strukturami.

Povrchy jsou buď velmi matné, nebo mají vysoký lesk – prostě extrémní, stejně jako formáty dlouhých širokých lamel (cca 240 x 2200 mm) a dlouhých úzkých lamel (cca 160 x 2200 mm), které akcentují inovační vzhled podlahoviny. Nejoblíbenější je však i nadále klasická podlaha venkovského domu (cca 200 x 2000 mm), která se u laminátových krytin prosazuje jako trendový formát.

Pokud byl vzhled palubek, se kterým vešla laminátová podlahovina v 90. letech ve známost, po dlouhou dobu na okraji zájmu, zažívá nyní skutečný comeback. Dekory s třípásovým vzorem se na podlaze dobře vyjímají zejména u světlých druhů dřeva, jako je olše, jasan a jilm.

Mezi formáty dlaždic najdeme v roce 2011 kromě mnoha atraktivních imitací kamene stále více textilních vzorů v různých odstínech šedé barvy, stejně tak jako imitací betonu, zinku, chrómu a mědi i jednobarevných dekorů s vysokým leskem. Kromě soukromých obytných prostor se tyto laminátové podlahoviny používají zejména ve veřejných budovách, ve kterých mohou v rozlehlých místnostech v plném rozsahu uplatnit svůj účinek. U imitací kamene udávají trend pískovec a světlá břidlice. Stejně jako i napodobeniny dřeva mají jedinečné povrchové struktury, které jim dodávají dojem optické hloubky a přírodní autentičnosti. Obvodová spára – pravá nebo naznačená – tento dojem ještě zesiluje.

Na postupu jsou kromě toho digitálně tištěné dezény, které svými abstraktními motivy podporují nové myšlenky při zařizování. I zde hraje velkou roli oblíbené téma šedá-bílá. U kreativních dekorů určují trend geometrické tvary. Zvlněné nebo síťované struktury, zčásti průsvitné, ukazují u výrazných nebo decentních barevných odstínů inovační profil. Myšlenky, které jsou základem těchto dekorů, často vycházejí z přírody a jsou v počítači opticky abstrahovány. Moderní digitální tisk vytváří možnosti takové nápady vytisknout i v malých sériích, a plnit tak individuální přání zákazníků.

Zdroj: European Producers of Laminate Flooring

www.eplf.com

Čistící prostředky na dřevěné podlahy

Přirozený růst a struktura dřeva dodávají dřevěným podlahám jejich zvláštní ráz. Díky lakování ve třech vrstvách jsou chráněny proti vniknutí nečistot a tekutin. Čištění i údržba jsou proto jednoduché a nevyžadují větší námahu. Nepoužívejte ocelové drátěnky, agresivní rozpouštědla a silně alkalické přípravky, které by mohly lakový film poškodit. Důležité pro dlouhou životnost laku je instalace kvalitních a účinných čistících zón před vchodem do místnosti. Nohy nábytku doporučujeme opatřit plstěnými podložkami.

PRACOVNÍ POSTUP ČIŠTĚNÍ A ÚDRŽBY DŘEVĚNÉ PODLAHY OŠETŘENÉ VRCHNÍMI LAKY POMOCÍ ČISTÍCÍ SOUPRAVY NA DŘEVĚNÉ PODLAHY

Po nově nalakovaných dřevěných podlahách se nesmí chodit dříve než příští den. Čím více budete lakovanou podlahu v prvních dnech šetřit, tím delší bude životnost laku. Plné zatížení po 8–14 dnech. V prvním týdnu provádějte čištění jen nasucho (účinným vysavačem) a nepokládejte koberce. Nábytek a jiné těžké předměty domácího zařízení vnášejte opatrně. Před prvním silnějším zatížením je nutná údržba.

V závislosti na stupni provozního zatížení podléhá lakový film přirozenému opotřebení. Proto je bezpodmínečně nutné pravidelné ošetřování. Když je lakový film prochozený, je nutné podlahu přebrousit a znovu nalakovat. Lakování je řemeslná práce. Tím je podmíněno i to, že se na povrchu mohou objevit drobné vady, například prachové částice. To ovšem nemá žádný vliv na trvanlivost podlahy. Při použití židlí s kolečky doporučujeme použití vhodných podložek (tzv. chairmate) a nohy mobilního nábytku opatřit plstěnými podložkami. Pozn.: k čištění podlahy se nedoporučuje nářadí, které působí na lak abrazivně. V současné době je na trhu ucelený systém na ošetření lakovaných dřevěných podlah v interiéru – Čistící prostředky na dřevěné podlahy Bona.

I DŘEVĚNÁ PODLAHA MŮŽE STÁRNOUT DO KRÁSY, a to díky unikátnímu čistícímu systému – kompletní řadě výrobků péče o podlahy pro voskované, lakované dřevěné podlahy používané v domácnostech. Pomocí tohoto systému můžete snadno udržovat vaše dřevěné podlahy krásné a bezpečné. Čistící souprava na dřevěné podlahy zahrnuje nejen Čistič na dřevěné podlahy a Osvěžovač dřevěných podlah pro podlahy mdlé a poškrábané k obnovení lesku, ale také nářadí pro aplikaci prostředků na čištění i údržbu. Vše je možné zakoupit jak samostatně, tak i ve výhodné sadě. Výrobky byly vyvinuty v souladu s nejpřísnějšími požadavky na ochranu životního prostředí.

Čistící prostředek na dřevěné podlahy rychle vyčistí tuhé šmouhy a rozlitiny bez poškození laku nebo bez zanechání stop po čištění. Přípravek se na podlahu aplikuje rozprašovačem a stírá se modrým padem na mopu.

Osvěžovač dřevěných podlah je na vodní bázi, založen na polyuretanové technologii pro údržbu všech nevoskovaných, lakovaných podlah, které jsou mdlé, poškrabané nebo vykazují známky opotřebení. Přípravek obnovuje krásu dřevěných podlah a staré podlahy vypadají znovu jako nové. Na podlahu se aplikuje béžovým padem na mopu.

Čistící prostředky pro tvrdé povrchy – pro laminátové podlahy, PVC, keramickou dlažbu

Vzhledem k tomu, že v potřebách moderní architektury se na podlahách interiérů kombinují často různé materiály, roste pochopitelně potřeba účinných prostředků, které by všechny materiály dokázaly kvalitně ošetřit. Proto nabízíme i unikátní systém Čistících prostředků pro tvrdé povrchy Bona.

Bona Čistící sada pro tvrdé povrchy obsahuje Bona Čistící prostředek na podlahy, jehož aplikace se provádí za pomocí tradičního rozprašovače. K samotnému čistícímu procesu se používá Bona Mop a Bona Pad, kterým nastříkané místo vytřeme.Systém Bona Čistící prostředek na podlahy odstraňuje skvrny, a veškeré nečistoty, nezanechává nepříjemné stopy, mdlé plochy apod. Bona Pad, který se jednoduchým způsobem upevňuje na všestranně otočný Bona Mop, lze vyprat a znovu čistý použít.

Bona Čistící prostředek na podlahy lze okamžitě aplikovat nejen na postižená (špinavá) místa, ale samozřejmě na pravidelné ošetřování a čištění „tvrdé“ podlahoviny. Při aplikaci není potřeba žádné vody. Přípravek je netoxický, neutrální pH a šetrný k životnímu prostředí. Bona Pad vyrobený z revolučních mikrovláken pro snadnou, rychlou a rovnoměrnou aplikaci, velmi spolehlivě absorbuje prach a nečistoty.

Bona Spray Mop pro moderní ženy v domácnostech

Bona Spray Mop je moderní revoluční novinkou v oblasti čištění podlah.

Je určen pro moderní úklid domácnosti a skutečně šetří čas. K čištění nepotřebujete vodu, ani kýbl a prostředek rozpouštěný ve vodě, který narozdíl od Bona Spray Mopu roztírá špínu, která se tak nahromadí v kýbli postupným ždímáním hadry. Bona Pad na Spray Mopu „uzamkne“ špínu do utěrky, která je tak součástí mopu a neroztírá usazenou špínu na podlahu.

Při použití nadměrného množství vody u běžných čističů používáte přiliš velké množství vody, které dřevěné podlaze škodí. Spray Mop si dávkujete dle své vlastní potřeby a podlaha tím netrpí.

BONA SPRAY MOP obsahuje:

• Bona Čistič na podlahy 0,85 l
• Bona Spray mop s otočnou hlavicí
• Bona Čistící pad z mikrovláken, který spolehlivě absorbuje prach a nečistoty.

Bona Spray Mop je rychlý, snadný a účinný prostředek na dřevo, laminátové a korkové podlahy, který nezanechává nepříjemné a mdlé stopy po čištění. Je odolný a má ergonomický tvar.

Naše výrobky nejsou toxické, a tak máte jistotu, že používáte to nejlepší pro vaši podlahu, pro svou rodinu a chráníte životní prostředí.

Čistící prostředky BONA si můžete zakoupit u našich prodejních partnerů i po jednotlivých kusech. V současné době nabízí BONA všem zákazníkům a především ženám možnost zakoupení Bona Spray Mopu včetně příslušenství v internetovém shopu na www.podprsenky.com. Zákaznice určitě potěší spojení příjemného s užitečným, tedy zakoupení elegantního spodního prádla a praktického a moderního čistícího prostředku pro domácnost.

www.bona.cz

Frézováním na speciální fréze je tvořen povrch kolekce mafi Vulcano Fresco Duna. Struktura nášlapné vrstvy ji předurčuje k použití do prostor, kam se vstupuje bosýma nohama, uplatnění tato prkna mohou najít i při obkladech zdí a stropu. Foto: mafi

Italské slůvko artigiano – označení pro umělecké řemeslo – dalo jméno nové kolekci dřevěných podlahovin Kährs Supreme Artisan. Mají povrch ručně upravovaný kartáčováním, broušením či řezáním, což zvýrazňuje přírodní kresbu dřeviny. Krásu podlahoviny podtrhují mírně zkosené hrany jednotlivých lamel. Každá z palubek všech deseti dekorů kolekce Supreme Artisan je živá a originální, zprostředkovává krásu jednotlivých pečlivě vytříděných dubových kmenů. Dvě zcela zaměnitelné palubky bychom proto v této kolekci hledali velmi obtížně. Třívrstvé lamely jsou vyráběné v rozměrech 1900 x 190 x 15 mm a disponují odolnou 3,5mm nášlapnou vrstvou z dubu. Ušlechtilé tvrdé dřevo chrání přírodní olej, který byl speciálně upraven pro zajištění odolnosti a trvanlivosti krytiny. Foto: Kährs

MECHANICKÉ POVRCHOVÉ ÚPRAVY:

• drásání (kartáčování),
• hoblování,
• fáze (přiznaná spára),
• umělé poškození (postaršení podlahoviny).

Kartáčování

Jedním z nejpoužívanějších typů mechanické úpravy je drásání (kartáčování). Jde o speciální úpravu, která se poslední dobou dostává do obliby. Jejím smyslem je zvýraznění kresby dřeva, povrch získá na plastičnosti reliéfu a vynikne jeho přirozená rustikální struktura.

Základním principem kartáčování je vydrásání měkkého přírůstku dřeva z povrchu. Pro tento účel se používá ocelový kartáč v kombinaci s nylonovým se zataveným brusným zrnem.

Tento typ povrchové úpravy je tak zajímavý, že několik výrobců dřevoobráběcích strojů nabízí speciální stroje určené k drásání (kartáčování).

K drásání jsou nejvhodnější dřeviny s rozmanitou kresbou a především dřeviny kruhovitě pórovité, jako jsou dub a jasan. Jako závěrečná povrchová úprava se pro kartáčované dřevo používají různé typy olejů, popřípadě laků.

Hoblování

Lze je provádět ručně nebo strojně. Hoblováním se mechanicky odstraňuje část nášlapné vrstvy z podlahoviny. Hoblovat se dá povrch či hrany spoje, čímž se napodobují opotřebení a vady způsobené dlouhodobým užíváním. Ruční opracování parket vtiskne podlaze plastičnost, a dává tím ještě více vyniknout přirozenosti surového dřeva. Většinou se používá na dubových selských prknech (celoplošný vzor).

Přiznaná spára (fáze)

Je oblíbeným módním doplňkem současných interiérů. Principem mikrofáze je zvýraznění spojů mezi jednotlivými podlahovými deskami, což jednoznačně přispívá k vysoce atraktivnímu vzhledu celé podlahy. Většinou se používá na podélném spoji na selských prknech. Nezanedbatelnou výhodou je optický efekt přiznaných spár, které mohou v nevhodných klimatických podmínkách vznikat a u podlahovin bez mikrofáze jsou vnímány jako defekt. Pro výrobce má výhodu v podobě jednoduššího frézování spoje (výškové přesahy).

Foto: MAGNUM Parket, a.s.

Umělé poškození

Mezi tuto speciální úpravu patří otlaky, škrábance, umělé otvory po červotoči, řezy po pile, dlabáním dlátem, vlisování různých tvarů a podobně. Při uplatnění tohoto způsobu úpravy podlahovin je důležité, aby plocha působila vizuálně celistvým, logickým a pokud možno co nejméně kýčovitým dojmem. Pokud je umělé postaršování prováděno ručně, jsou velké nároky na komplexní zaškolení, které zahrnuje dokonalou znalost materiálu, rukodělnou zručnost a vysokou úroveň estetického cítění personálu. Pro strojní postaršování se používá míchačce podobné zařízení, v němž jsou podlahové prvky vystavovány nárazům kovových předmětů. Nevýhodou této metody je, že může dojít i k poškození obvodového spoje dílce.

CHEMICKÉ POVRCHOVÉ ÚPRAVY:

• moření,
• čpavkování,
• bělení (peroxid).

Rakouská společnost mafi je vyznavačem individuality. Tu může do interiérů přinést například podlahovina Tygří dub ze „speciální edice“. Tato krytina se vyznačuje jedinečným, živým vzhledem povrchu s kresbou nepravidelných pruhů. Tygří dub je velmi vysokou teplotou cíleně potrhaný plátek řezané dýhy, a to ještě v polotovaru před lepením. Cílem je vytvořit dostatečně velkou a širokou trhlinu, která je ručně vyplněna polyesterovým tmelem s různou barevnou pigmentací a teprve poté je plátek slepen s ostatními vrstvami. Foto: mafi

Modřín Grigio, přírodní olej je ideálním spojením tepelně opracovaných dřevin a speciálního 3D kartáčování (podélné i příčné). Je také z produkce ADMONTER – linie ANTICO, která se vyrábí unikátní technikou postaršení dřeva. Dřevo používané na horní nášlapnou vrstvu je ručně tříděno a sražení horních hran, které je také částečně ruční prací, zdůrazňuje výjimečný charakter širokých prken. Unikátní 3D technika kartáčování zvýrazňuje osobitý charakter jednotlivých druhů dřevin, vyzdvihuje jejich kresbu a vytváří viditelně plastický povrch. Různé barevné odstíny jsou dosaženy tepelným opracováním nebo aplikací barevných pigmentů.

Speciální postaršující technika drsného kartáčování upraví povrch horského modřínu tak, jako by byl na podlaze již několik století. Tuto prkennou podlahovinu ADMONTER linie INTENSIVE je díky barevné patině možné mít v odstínu bílá (obr. vlevo) a černá (obr. vpravo). Foto: Admonter

Dub tmavý dlátovaný, bělený, přírodní olej: tmavé odstíny tepelně upraveného dubu je možné upravovat také dlátováním. Dlátování nazýváme povrch, který je jemně (po létech) hoblovaný, takže vypadá jako ručně vyráběná podlahovina. Tuto krytinu je navíc možné vyrábět s běleným povrchem, čímž vznikne opravdu originální design.

Z linie ADMONTER INTENSIVE je také Mocca buk se strukturovanou povrchovou úpravou. Díky tepelnému opracování získá buk tmavý odstín (a to v celé nášlapné vrstvě). Zahřívání dřeva na více než 200 °C způsobuje, že tradičně světlé dřeviny ztmavnou. Regulováním intenzity a délky doby, po kterou je dřevo teplu vystaveno, je dosaženo různých barevných odstínů. Tento přírodní proces umožňuje nabídnout velkou škálu tmavých podlahovin bez použití chemikálií či barviv. Unikátní strukturovaná úprava povrchu vzniká jemným profrézováním v nepravidelných vlnkách. Každé prkno je originál. Tepelně opracovaný povrch je možné také kartáčovat nebo upravit bílým pigmentem.

Moření

Mořením rozumíme změnu základního barevného tónu dřeva, zvýraznění, sjednocení nebo změnu textury a odstranění nežádoucích lokálních zbarvení.

Změnou základního barevného tónu získává dřevo nový barevný tón, někdy pro danou dřevinu až netypický, nebo se mořením sleduje barevné sjednocení povrchu s ponecháním původního barevného tónu, případně jen s malým odklonem od něj. Se změnou barevnosti zůstává struktura zachovaná a zvýrazněná. Základní barevný tón dřeva se upravuje nebo zcela mění dvěma nejvíce používanými metodami – mořením a bělením.

Princip moření spočívá v chemické nebo fyzikálně chemické úpravě barevného tónu dřeviny aplikací suspenze vysoce dispergovaných pigmentů v rozpouštědle, díky níž se barvivo uloží do vláknitě pórovité struktury povrchu dřeva. Barevná změna povrchu je syntézou barvy mořidla, barvy upravovaného materiálu a jeho struktury. Nejčastěji používanými typy mořidel jsou mořidla lihová, mořidla na vodní bázi a s organickými rozpouštědly. Mořidlo se nanáší natíráním, máčením, stříkáním, válcováním a poléváním. U dřevin, které běžným způsobům moření odolávají, se osvědčilo použití dvoukomponentních mořidel. V prvním kroku se aplikuje předmořidlo, např. s obsahem tříslovin atp., a ve druhém mořidlo (soli těžkých kovů, amoniak). Intenzita zbarvení je výsledkem chemické reakce obou složek 2K mořidla.

Třívrstvá podlaha DUB OPUS CLASSIC s ručně hoblovaným povrchem zvýrazněným olejovým efektem bílé decapé skládaný do vzoru francouzského stromečku s proložením jednotlivých řad. Výrobcem je společnost PRINC parket. Foto: PRINC PARKET

Čpavkování

Speciální úprava pro dubové dřevo. Základním principem je chemická reakce mezi tříslovinami v dubu a čpavkem. Tím dub získá originální tmavé zabarvení.

Odstín záleží na množství tříslovin ve dřevě a době vystavení účinkům čpavku. Pro tuto úpravu se používá čpavek v plynné i kapalné formě. Z důvodu ekologických a hygienických norem se pro čpavkování využívají speciální komory. Vždy se čpavkuje polotovar ve formě nášlapné vrstvy či parkety.

Hned několik variant různých povrchových úprav zahrnuje kolekce Vintage od Solidflooru, která přináší atmosféru starožitného stylu s patinou. Vintage znamená novou generaci podlahovin tradičně vyráběných s využitím moderních technologií, ale zároveň i řemeslné práce. Pro optimální stabilitu je použita třívrstvá konstrukce se 4mm svrchní vrstvou. Konečná úprava prken je založena na současných olejových technikách. Široký výběr zahrnuje kartáčování, kouřový i zastaralý vzhled, ruční škrábání i jemné opracování a naolejování jak oleji přírodními, tak barevnými. Do této řady patří také dekor Sahara s ručně škrábaným povrchem. Foto: Solidfloor

Bělení

Bělením se povrch dřeva zesvětluje. Účelem je zvýraznění světlého odstínu (javor, jasan, buk, dub), odstranění nežádoucích lokálních barevných změn, barevné sjednocení, dosažení výrazného barevného kontrastu (při kombinaci bělených a nebělených dílců).

Na bělení se používá roztok peroxidu vodíku 30–35 % a hydrogenuhličitanu amonného v poměru 10 : 0,5–10 : 1. Roztok se nanáší na plochu pomocí houby v rovnoměrné vrstvě a takto ošetřené dílce se vkládají do vozíku. Aplikace musí být prováděna v dobře větraných prostorech a pracovníci musí užívat ochranné pomůcky (rukavice, obličejový štít, kombinéza…). Při aplikaci se směs nesmí dostat do styku s žádným kovovým materiálem. Barevné změny jsou výsledkem destrukce a vyplavení látek způsobujících zbarvení dřeva; při fyzikálně chemických procesech ukládání jemně dispergovaných pigmentovaných částic do dřevních vláken způsobí změnu barvy bez podstatného zakrytí struktury dřeva.

Lak, olej, vosk

Nejen lakování, ale i použití oleje a vosku je dnes již tradiční povrchová úprava dřevěných podlahovin.

Lak

Nároky na odolnost a kvalitu lakového filmu jsou v případě použití na podlahovinu velmi vysoké. Vývoj během několika let přinesl v tomto odvětví mnoho novinek jak v použití materiálů, tak i způsobů nanášení a vytvrzování.

Většina výrobců vícevrstvých, ale i masivních podlahovin dodává své výrobky již povrchově upravené. V dnešní době se preferuje skupina laků vytvrzovaných ultrafialovým zářením, které splňují vysoké nároky na kvalitu lakového filmu. Jedná se o nátěrové hmoty na bázi syntetických pryskyřic schopných radikálové polymerace. Princip vytvrzování spočívá v tom, že je výrobcem k nátěrové hmotě přimíchán fotosenzibilní iniciátor, který se po ozáření UV paprsky v oblasti vlnových délek λ = 320 až 380 nm rozpadá na radikály. Jejich působením dojde k aktivaci dvojných vazeb monomerů za vzniku dalších radikálů, které způsobí polymeraci celého systému. Použití ve výrobě je jednoduché – bez UV záření má lak neomezený otevřený čas a k jeho vytvrzení dochází prakticky okamžitě v tunelové vytvrzovací komoře vybavené zdrojem UV záření. V praxi se jako zdroj UV záření používají nízkotlaké (předpolymerizace při vytvrzování nátěrových hmot a tmelů s obsahem parafínu) a vysokotlaké rtuťové zářiče. Teplota vysokotlakého zářiče na povrchu se pohybuje od 400 do 700 °C, takže při provozu musejí být chlazeny vzduchem nebo vodou. Z téhož důvodu jsou provozní zařízení vybavena účinnou klimatizací.

UV laky se nanáší ve více vrstvách (5–6) s různým typem materiálu. Nanášení se provádí navalováním válcovou nanášečkou s gumovým válcem.

Na pevné spojení lakového filmu se dřevem se používá tzv. primer (1. vrstva – základ). Ten může být na vodní bázi, což umožňuje kvalitní propojení s póry ve dřevě. Dalším typem laku je siler, což je odolný a tvrdý lak. Ten se většinou nanáší ve třech vrstvách. Pro finální povrchovou úpravu se používá odolný a pružný lak, který zabezpečuje stejnoměrný lesk a strukturu povrchu.

Další typy dvousložkových nebo na vzduchu schnoucích laků, jako syntetické alkydové, epoxidové, epoxyesterové, polyesterové, polyuretanové, vodou ředitelné disperzní (akrylátové) a emulzní, jsou určeny pro nanášení na položenou podlahovinu.

Olej

Dřevo má od přírody jedinečné vlastnosti, které z něj dělají skvělý materiál pro použití v interiéru. Způsobem, jak mu zachovat jeho přirozenou krásu, je použít jako povrchovou úpravu přírodní olej. Oleje v zásadě dělíme na dva druhy, a to UV a oxidační (přírodní). Každý z nich má své klady i zápory. Zásadní rozdíl je ve vzhledu a údržbě. Je čistě na zákazníkovi, který typ mu vyhovuje.

Velkou předností přírodních olejů je zachování struktury dřeva na povrchu. Defacto se olej pouze napouští do otevřených pórů dřeva. Použitím přírodního oleje se zachová přirozená kresba dřeva a zvyšuje se tím atraktivita celé podlahy. Jedinou nevýhodou přírodních olejů je odlišná údržba, které se lidé zbytečně obávají. Dodržení správné péče o olejovanou podlahovinu se vrátí v podobě úspory na celkovou renovaci, která je v případě přírodních olejů jednoduchá.

Vosk

Ve srovnání s olejem obsahuje větší podíl sušiny. K výrobě vosků se většinou používá směs rostlinných a živočišných vosků s různým obsahem rozpouštědla v závislosti na způsobu nanášení. Jejich aplikace se provádí za horka nebo za studena podle typu vosku. Po nanesení vosku na povrch dřeva se rozpouštědlo odpaří, vznikne tenký ochranný film, který lze dále leštit. Barva a struktura dřeva vynikne, docílí se přirozeného, na dotek příjemného přírodního povrchu.

Kolekci Lifestyle od Solidflooru charakterizuje dřevo se suky a mnoho variací v barvě a struktuře. Má umělou patinu a je olejovaná, originální vzhled a strukturu jí dodává ruční škrábání nebo jemné řezání, které zvrásňuje povrch. Jemně řezaný, kouřový, černěný, opatřený přírodním olejem, to je dekor Kalahari, který v sobě spojuje všechny originální prvky této kolekce. Foto: Solidfloor

Článek vznikl za podpory Projektu MSM 6215648902 Les a dřevo. Ing. Jiří Zálešák, Ing. Marek Polášek, Ph.D., Prof. Ing. Josef Polášek, Ph.D., Zkušebna ST V, Zlín, Emil Pintě, MAGNUM Parket, a.s., Vyškov

Fota na straně 33 MAGNUM Parket, a.s.; ilustrační fota na stranách 32,34,35,36,37 z archivů firem vybrala Jana Komárková

O příjemném pocitu, který přináší teplá dlažba v koupelně, slyšel již téměř každý a většina z nás minimálně zná někoho, kdo toto komfortní vytápění používá. Proto se také málokdo ptá, zda je možné umístit topné rohože do tmelu pod dlažbu – je to samozřejmostí a nikdo se nad takovou aplikací nepozastaví. Poněkud jiná situace je u ostatních podlahových krytin.

Na společnost FENIX se jako na výrobce často obrací zákazníci s otázkou, zda je možné a vhodné na elektrické topení položit i něco jiného než jen dlažbu. Samozřejmě to možné je a téměř všichni výrobci jednotlivých druhů krytin mají v nabídce také typ, který je vhodný pro kombinaci s podlahovým vytápěním. U nových aplikací to nebývá problém – dlažby, PVC a koberce snadno řeší topné kabely nebo topné rohože ECOFLOOR ve flexibilním tmelu nebo samonivelačním potěru, pod plovoucí podlahoviny nabízí společnost FENIX elektrické topné fólie ECOFI LM. Horší situace je u dodatečných instalací nebo rekonstrukcí. Jak je uvedeno výše, komfort prohřáté podlahy dnes není ničím neobvyklým, a když už uživatel rekonstruuje byt nebo dům, proč si je nedopřát?

Avšak někdy to není jednoduché, což vyplývá z žádostí zákazníků o radu. Měli by zájem o podlahové vytápění do obytné místnosti, jako konečnou vrstvu chtějí koberec nebo PVC. Keramickou dlažbu ne a ani o plovoucí podlahovině neuvažují. Mokrý proces, tj. různé podlahové potěry a tmely, nepřipadají z nejrůznějších důvodů v úvahu. Jejich zájem pak většinou směřuje k topným fóliím ECOFI LM – jde o suchý proces, fólie jsou velmi tenké a hřejí v celé ploše. Jenomže ani ty nelze standardně položit přímo pod koberec nebo PVC. Přece jen je to topný prvek na síťové napětí 230 V a tyto krytiny mu neposkytují dostatečnou ochranu, navíc hrozí reálné nebezpečí shrnování nebo zvlnění koberce či PVC, pokud budete manipulovat s těžšími předměty – např. křeslem nebo pohovkou. Proto společnost FENIX zahrnula do své nabídky novinku – podlahovou desku HEAT-PAK. Jedná se o speciální podložku na bázi lisované celulózy, kterou společnost dováží z Nizozemska. Desky mají vysokou objemovou hmotnost (770 kg/m3), takže jsou velmi tvrdé, pevnost v ohybu > 40 kg/cm2 a dobrou tepelnou vodivost (tep. odpor R = 0,07 m2/K.W-1). Desky kombinované s topnými fóliemi ECOFI LM jsou jako systém suché montáže určeny právě pro rekonstrukce a dodatečné instalace podlahového vytápění pod koberce nebo PVC.

Doporučený způsob instalace

Díky dobré tepelné vodivosti mohou být desky HEAT-PAK umístěny mezi topnou fólii ECOFI LM a koberec/PVC, aniž by negativně ovlivnily předávání tepla do místnosti. Samotné desky jsou prodávány v balení ve dvou tloušťkách – 3 a 4 mm, jež se pokládají na sebe. Z výroby jsou opatřeny vrstvou lepidla, takže po složení vznikne tuhá konstrukce tl. 7 mm, která topné fólii poskytne potřebnou ochranu před poškozením, a přitom je tak tvrdá a pevná, že je možné přímo na ni pokládat koberce a PVC.

Instalace je snadná – způsob pokládky je následující:
Na stávající podlahu položíme tepelnou izolaci CLIMAPOR 3 mm – tato vrstva není povinná a její použití je závislé na typu podkladu, obecně ji však doporučujeme. Zabraňuje nežádoucím únikům tepla z topné fólie do stávající podlahy a také fólii chrání před případnými nerovnostmi podkladu. Na CLIMAPOR pokládáme topnou fólii ECOFI LM o maximálním výkonu 80 W/m2. Pro přívodní vodiče vyřízneme v izolaci drážky a přes topnou fólii položíme PE fólii o tloušťce 0,25 mm. PE fólie slouží jako izolace a současně topnou fólii chrání před případnou vlhkostí. Nyní ve dvou vrstvách postupně pokládáme desky HEAT-PAK. Nejdříve spodní řadu 3mm desek, na ni pak lepíme horní řadu 4mm desek. Horní řada musí být posunuta, aby překrývala spáry spodní řady a naopak – tím je zabráněno případnému prokreslení spár na koberci nebo PVC, současně je celá plocha spojena do jednoho celku. Sondu termostatu, která bude regulovat teplotu podlahy, umístíme do drážky vyřezané v deskách HEAT-PAK.

Pokládka všech vrstev je snadná, a pokud použijeme sady ECOFI LM Set, nepotřebujeme kromě ostrého nože a gumové paličky žádné speciální nářadí. Nožem můžeme krátit jak izolace CLIMAPOR, tak PE fólii i desky HEAT-PAK. Poklepem gumovou paličkou na horní řadu desek docílíme při pokládce dokonalého přilnutí a slepení obou vrstev. Tloušťka celé konstrukce (CLIMAPOR, ECOFI LM, PE fólie, HEAT-PAK) je přitom pouze 10 mm. Koberec nebo PVC jako konečnou vrstvu pak můžeme k deskám standardně přilepit, nebo jen volně položit.

Testování teplotního náběhu

Protože společnost FENIX dbá na kvalitu výrobků, které zákazníkům nabízí, vždy je před zařazením do prodeje nejdříve důkladně otestuje. Stejně tak i desky HEAT-PAK byly testovány ve zkušební komoře, aby se zjistilo, jak a s jakou dynamikou se při kombinaci s topnou fólií ECOFI LM šíří teploty v konstrukci. Testy měly potvrdit dobrou tepelnou vodivost desek a vyloučit možnost případného přehřívání topné fólie. Samotná fólie ECOFI LM má odolnost 90 °C, které se při příkonu 80 W/m2 nedá v žádném případě dosáhnout. Pokud by ale desky HEAT-PAK neměly deklarovanou tepelnou vodivost, docházelo by k nežádoucím únikům tepla do podkladu, a tím k výraznému zhoršení ekonomických i provozních parametrů systému.

Nejdříve byly provedeny zátěžové testy, kdy byla celá konstrukce s topnou fólií provozována bez jakékoliv regulace. Účelem bylo zjistit dynamiku náběhu a maximální teploty, kterých je možné dosáhnout.

Test probíhal při teplotě prostoru cca 24 °C, teplota byla udržována pomocí klimatizace. Z grafu je patrný počáteční, poměrně dynamický náběh, následně se projevil větší tepelný odpor koberce a rozdíl teplot v jednotlivých vrstvách se začal zvětšovat. Po devíti hodinách provozu se teploty ustálily – u koberce na 32,7 °C a na povrchu topné fólie uvnitř skladby na 36,2 °C. Je zde také vidět dobrá tepelná vodivost podložek HEAT-PAK – i při maximálních teplotách byl rozdíl mezi teplotou povrchu topné fólie a povrchu podložky HEAT-PAK pouhých 1,6 °C.

V dalším testu byla do vytápěné podlahy umístěna sonda termostatu, která udržovala teplotu na 27 °C. První tři hodiny byla podlaha s deskami HEATPAK provozována bez konečné nášlapné vrstvy, poté byl na podlahu položen koberec – v grafu je teplota na povrchu koberce vyjádřena zelenou křivkou.

Koberec byl zvolen úmyslně, protože má vyšší tepelný odpor než PVC, a lze jej tedy z hlediska přestupu tepla označit jako „horší“ variantu. Z grafu je patrné, že u podlahy nezakryté kobercem je rozdíl teplot na topné fólii a na povrchu desky menší než 1 °C. Také dynamika je velmi dobrá, z 24 °C na 27 °C se podlaha zahřála za necelých 20 minut, a je stejná jako u prvního testu. Znovu se tak potvrdila dobrá tepelná vodivost desek HEAT-PAK.

Sonda termostatu, který byl nastaven na 27 °C, byla umístěna na povrchu desek HEAT-PAK. V grafu je vidět určitá tepelná setrvačnost desek, která je dána větším objemem materiálu. Při cyklování topné fólie tak byla teplota desek stabilnější. Při zakrytí kobercem se jejich povrchová teplota v průměru zvýšila o cca 0,5 °C, rozdíl teplot mezi fólií a deskou zůstal v limitu 1 °C a teplota na povrchu koberce byla jen o 0,5 °C nižší než na povrchu desek HEAT-PAK.

Provedené testy prokázaly vhodnost této konstrukce pro aplikace podlahového vytápění pod koberce a PVC. Společnost FENIX tedy může nabídnout technické řešení i těm zákazníkům, kteří uvažují o podlahovém vytápění pod tyto krytiny a nemohou nebo nechtějí „betonovat“ novou podlahu.

www.fenixgroup.cz

Do návrhů a instalace topných fólií se pouštějí také firmy, které jsou sice pečlivé a technicky zdatné – nakonec pokládka fólií ECOFILM je snadná a při dodržování pokynů v návodu ji zvládne téměř každý –, ale nejsou vybaveny potřebnými teoretickými znalostmi z dalších oborů, konkrétně z oblasti vytápění. Pokud jsou fólie ECOFILM použity pouze ke komfortnímu ohřevu podlahy, v zásadě lze vystačit pouze s návodem na instalaci. Mají-li ale sloužit také jako hlavní zdroj vytápění, bez určitých zkušeností a odborného posouzení samotného objektu se není možné obejít.

V březnu 2009 byla do společnosti Fenix doručena reklamace podlahového topení s topnými fóliemi ECOFI LM. V reklamačním dopise stálo, že topné fólie při venkovní teplotě –15 °C nevyhřejí místnost na více než +18 °C, teplota podlahy je pouze 21–22 °C. Vzhledem k tomu, že ve svých materiálech výrobce uvádí, že fólie ECOFI LM jsou určeny i k vytápění a podlahu mohou prohřát až na cca 30 °C, jsou zřejmě nefunkční a uživatel žádá návštěvu zástupce společnosti Fenix. Po krátké e-mailové korespondenci byla dohodnuta návštěva, při které bude topný systém technikem společnosti zkontrolován. Na místě samotném byly zjištěny následující skutečnosti:

Jednalo se o byt ve zvýšeném přízemí bytového domu na Vysočině. Pod bytem se nacházely nevytápěné sklepy, nad ním další byt. Obvodové zdivo bylo cihelné, tloušťky cca 50 cm, bez dodatečného zateplení. Podlaha nad nevytápěnými sklepy neobsahovala potřebnou tepelnou izolaci, okna byla nová, plastová. Pokládku fólií provedla firma, která se zabývá instalací podlahových krytin. Fólie byly položeny do dvou místností – dětského pokoje a ložnice, kde měly plně nahradit původní přímotopné konvektory. Instalační firma informovala uživatele, že pokud použije výkonnější fólie (80 W/m2), lze konvektory z místnosti odstranit a fólie místnost vyhřejí.

Na obranu instalační firmy nutno uvést, že samotná pokládka byla provedena naprosto bezchybně, veškeré informace byly prezentovány v dobré víře, že jsou pravdivé, a hlavní motivací bylo doporučit zákazníkovi komfortní systém, se kterým bude naprosto spokojen. Bohužel, právě zde se projevilo opomenutí širších souvislostí. Na stránkách společnosti Fenix je skutečně uvedeno, že topné fólie 80 W/m2 jsou vhodné i k vytápění, pochopitelně je ale vždy nutné zhodnotit tzv. tepelné ztráty objektu. K vyhřátí nezatepleného bytu bude pochopitelně potřebný podstatně vyšší výkon, než když se vytápí např. nízkoenergetický dům.

KONTROLA TOPNÝCH FÓLIÍ PROBĚHLA VE TŘECH KROCÍCH:

1. byl zkontrolován protékající proud a odpor topných fólií – zajistil uživatel bytu prostřednictvím odborné elektroinstalační firmy;
2. byl proveden zjednodušený výpočet tepelných ztrát jedné místnosti (dětského pokoje) a porovnán s příkonem topných fólií;
3. byla změřena dynamika náběhu systému a pomocí infrakamery zkontrolováno rozložení fólií a jejich funkčnost.

Ad 1)

Hodnoty naměřené elektroinstalační firmou byly v pořádku a odpovídaly tabulkovým údajům.

Ad 2)

Vstupní parametry pro výpočet:

• dětský pokoj o rozměru 3,7×3,5 m, výška 2,57 m. Dvě stěny venkovní, dvě stěny a strop sousedící s obytnými (vytápěnými) místnostmi, pod podlahou nevytápěný sklep, v jedné z venkovních stěn okno a balkonové dveře;
• požadovaná teplota v místnosti t_i = 21 °C;
• výpočtová venkovní teplota t_e = –15 °C;
• teplota v nevytápěném sklepě +5 °C;
• při tomto orientačním výpočtu se tepelná ztráta přes vnitřní stěny, strop a infiltrací neuvažuje;
• součinitele prostupu tepla byly odhadnuty – nejsou stanoveny výpočtem:
  – obvodová stěna U = 1,2 W/m²K,
  – okno, balkonové dveře U = 1,5 W/m²K,
  – podlaha U = 0,8 W/m²K;
• vypočtené tepelné ztráty:
  – Q = S x U x (t_i-t_e),
  – Q_stěn = 15,7 m² x 1,2 W/m²K x 36 °C = 678 W,
  – Q_oken = 2,84 m² x 1,5 W/m²K x 36 °C = 154 W,
  – Q_podlahy = 12,9 m² x 0,8 W/m²K x 16 °C = 165 W,
  – Q_celkem = 997 W.

Pro vytápění byl použit 6× ECOFI LM SET 80 W/m2 o topné šířce 0,55 m, délce 3 m a výkonu 132 W. Celkový výkon fólií je tedy 6× 132 W = 792 W. Protože část plochy byla zakrytá nábytkem, z hlediska vytápění zůstalo funkčních pouze cca 8,3 m2×80 W/m2 = 664 W. V podlaze nebyla tepelná izolace, instalační firma však správně použila jako podložku Extrupor 6 mm, což se pozitivně projevilo v dynamice náběhu. Nicméně tato podložka má stejný tepelný odpor jako cca 1,5 cm polystyrenu, což je jako tepelná izolace nad nevytápěným sklepem nedostačující. Proto bylo – vzhledem k únikům tepla do podkladu – při výpočtu uvažováno snížení reálného výkonu topné fólie o cca 10 %, celkový příkon tak dosáhl 598 W. Z uvedeného výpočtu je názorně vidět, že příkon topných fólií je nedostatečný a že pokrývá tepelnou ztrátu přibližně z poloviny.

Ad 3)

Uživatel měl pochyby o funkčnosti topné fólie, proto bylo provedeno měření dynamiky náběhu pomocí měřicího přístroje Cometer a také se provedly snímky podlahy pomocí infrakamery. Teplota podlahy byla měřena na dvou místech, současně se měřila teplota vzduchu v místnosti. Přístroj zaznamenával teplotu každou minutu. Protože měření bylo prováděno při venkovních teplotách cca +15 °C, čímž výrazně poklesly tepelné ztráty (pouze cca 200 W), byl v tomto případě samozřejmě výkon podlahového topení naprosto dostačující; podlaha se z 21 °C zahřála na 27 °C za pouhých 38 minut. Za stejnou dobu se po zapnutí topných fólií zvýšila teplota v místnosti z 21 na 23 °C. Pomocí infrakamery pak bylo vidět, že topí všechny fólie v celé ploše. Ze snímků byl patrný vliv chladné stěny, okna a balkonových dveří – podlaha měla u této stěny nižší teplotu než podlaha ve středu místnosti. Zřejmý byl i vliv oslunění, kdy do rohu dopadalo přes balkonové dveře sluneční záření a teplota tady dosáhla 29 °C.

ZÁVĚR

Podlahové vytápění s topnými fóliemi ECOFI LM lze samozřejmě použít jako hlavní a jediný zdroj vytápění, vždy je však nutné posoudit tepelnětechnické vlastnosti stavby. Systém je ideální především pro dobře zateplené objekty, které mají nízké tepelné ztráty – což je dnes v podstatě každá novostavba. Trend ve výstavbě se jednoznačně ubírá ke stavbám kategorie nízkoenergetický dům (NED), u kterých vychází tepelná ztráta na cca 35–40 W/m2 (15–18 W/m3), což lze fóliemi ECOFI LM o výkonu 80 W/m2 nebo i 60 W/m2 pokrýt naprosto bez problémů i v největších mrazech. Ve výše zmiňovaném konkrétním případě bude nutné buď doplnit další zdroj tepla, nebo objekt zateplit. Za současného stavu jsou fólie schopny vytopit místnost do venkovní teploty cca +5 °C. S klesající venkovní teplotou začne klesat také teplota v místnosti, nedostatečné zateplení bude mít také negativní dopad na provozní náklady.

www.fenixgroup.cz

Vodní prostředí má pozitivní vliv na zdraví člověka, přičemž plavání patří k nejvhodnějším aktivitám, vede k otužování organismu, což působí preventivně proti různým chorobám. Pravidelným plaváním se zvyšuje rozsah pohybu především těch částí těla, jejichž ztuhlost je způsobována sedavým zaměstnáním, a také rovnoměrný a rytmický svalový pohyb spolu s hlubokým a pravidelným dýcháním působí blahodárně na mozkovou kůru a nervovou soustavu člověka. To vše spolu se zvyšováním životní úrovně vede k rozmachu budování bazénů, a to jak u rodinných domů, fitcenter, hotelů nebo penzionů, tak i bazénových komplexů. Stává se téměř samozřejmostí, že při rozhodnutí o výstavbě rodinného domu s vyššími rozpočtovými náklady se počítá i s bazénem, ať již venkovním nebo v interiéru budovy, přičemž každý může dodat domu osobitý styl. Lze je i kombinovat s možností otevření části stěn kolem bazénu pro letní provoz. Často se pro splynutí bazénového prostředí s okolní přírodou uplatňuje bohaté prosklení obvodových stěn i střech. Bazény mohou být různě tvarově řešené, mohou tvořit soustavu nádrží s různými typy bazénků s proměnlivými hloubkami, s vodními atrakcemi atd. Vývoj se za posledních patnáct let značně posunul a nabídka materiálů jak pro konstrukci, tak i pro obložení povrchů je široká. V tomto článku se zaměříme především na současné trendy bazénů rodinných, hotelových, u penzionů apod.

Bazén venku nebo uvnitř?

Prvními otázkami při úvaze o pořízení bazénu je rozhodnutí, zda bude bazén venkovní nebo v interiéru, jak bude veliký, jaký bude mít tvar, z jakého bude materiálu, dále u venkovních bazénů půjde- li o provedení mobilní nebo o pevnou stavbu atd. Při návrhu bazénu je třeba postupovat komplexně, respektovat vzájemné závislosti všech parametrů, z nichž se celé zařízení skládá, což vyžaduje spolupráci architekta, stavitele a všech specialistů. Výběr typu a umístění bazénu by měly vycházet z požadavků budoucího uživatele a především z primární funkce bazénu, k jakému účelu bude sloužit, zda půjde o rekreační využití, dětské hry nebo sportovní plavání, a v neposlední řadě rovněž z jeho finančních možností. Vybudování kvalitního bazénu je spojeno s nemalou finanční částkou, a je proto třeba pečlivě vybrat typ bazénu i jeho technické zázemí. Nová generace bazénů přináší řadu nových technologií, materiálů i inovací a dnešní trh nabízí celou řadu typů.

Stavba a materiály

Výstavbu bazénu představují především stavební práce a průběh se odvíjí od konkrétní situace. Stavební úřady je posuzují různě (některé vyžadují u menších pouze ohlášení, u větších je třeba předložit projekt se všemi náležitostmi), a proto je nutné nejdříve kontaktovat příslušný úřad a zjistit, jaké podklady bude vyžadovat.

Stavbě bazénu je třeba věnovat velkou pozornost nejen co do konstrukce, ale i materiálu. Nosná konstrukce musí být navržena v souladu s platnými předpisy a typem bazénu, tak aby splňovala podmínky statické únosnosti okolní zeminy, s přihlédnutím na velikost, tvar a typ bazénu. Ke stavbě může být použito jakéhokoliv materiálu nebo staviva, které zaručí pevný tvar, dokonalou vodotěsnost a hladký, nikoliv však kluzký povrch, u venkovních bazénů rovněž mrazuvzdornost. Tvary a rozměry se navrhují v souvislosti s funkcí, např. bazény rekreační mohou být libovolného tvaru (kruh, podkova, mezikruží, ledvina, pravoúhlé či nepravidelné tvary apod.). Pro koupání se budují rodinné bazény od hloubky 900 mm, pro plavání se hloubka pohybuje mezi 1200–1500 mm, velikostně se doporučují u obdélníkových tvarů minimální rozměry 3×6 m s protiproudem nebo bez protiproudu od 3×8 m.

Pokud se jedná o venkovní bazény, mohou být podle umístění nadzemní, zapuštěné nebo polozapuštěné. Důležitý je výběr místa. Z hlediska teploty vody by měl být bazén situován tam, kde po většinu dne svítí slunce (hlavně dopoledne, kdy je sluneční svit nejintenzivnější), je ochrana před větrem a okolo je dostatek místa pro odpočinek i slunění. Tam, kde tyto možnosti nejsou, může být bazén umístěný poblíž objektu, kde mohou být instalována i solární zařízení pro přihřívání vody v bazénu. Dále je třeba navrhnout umístění technologie, například do šachty u bazénu, u některých typů ji lze umístit do přístupových schůdků nebo nachází-li se bazén poblíž budovy, lze volit umístění technologie do suterénu nebo sklepa. Pokud nejsou bazény zastřešené, jsou sezonní záležitostí a v našich podmínkách se využívají jen v krátkém období dvou až tří letních měsíců. Zastřešením a ohřevem vody lze prodloužit dobu využívání až na šest měsíců; při slunečných dnech dochází ke skleníkovému efektu, takže se ohřívá nejen voda, ale i vzduch.

Vnitřní kryté bazény umístěné v interiérech domů nebo v jejich přístavbách mohou být využívány po celý rok a stávají se organickou součástí dispozice domu. Cenově jsou ale dražší a vyžadují dobré technické a technologické vybavení. Vnitřní bazény mohou být zděné, betonové, ocelové, plastové či laminátové. Na vytvoření optimálních podmínek v bazénech se podílí několik činitelů, jako je kvalita bazénových vod, teplota vody, teplota vzduchu, relativní vlhkost, u bazénových hal rovněž akustika, osvětlení atd. Stejně důkladně jako vlastní bazén je zde třeba řešit celý prostor, kde se bazén nachází. Chceme-li docílit pohodu, je třeba věnovat péči vzduchotechnice (zejména odvlhčení, aby vlhkost nepronikala do ostatních částí domu), vytápění i osvětlení. Bazén by měl sloužit k relaxaci a odpočinku, takže je třeba řešit dostatečný prostor i okolo něj. Současně s návrhem bazénu je nutné navrhnout zařízení pro osobní hygienu – sprchu, WC, často i doprovodné funkce, jako je saunování, páru nebo domácí fitness.

Pro výstavbu bazénů je dnes k dispozici řada materiálů. K nejlevnějším patří bazény nafukovací a přenosné montované. Jejich provoz i montáž a demontáž jsou jednoduché, ale nevýhodou je krátká životnost, nelze v nich plavat a jsou použitelné po poměrně krátkou letní sezonu. Další s nízkými pořizovacími náklady jsou fóliové bazény, které mají poměrně snadnou údržbu, stavba je snadná a při poškození lze fólii vyměnit. Nevýhodou je relativně krátká životnost, tvar a velikost bazénu jsou dány výrobcem a mechanicky jsou málo odolné. Dostupnou cenu mají laminátové a polypropylenové bazény, které se snadno montují, mechanicky i chemicky jsou odolnější než fóliové, ale tvar a velikost jsou rovněž dány výrobcem, u větších bazénů je komplikovaná doprava a časem dochází k viditelnému stárnutí materiálu. Bazény celokovové ocelové se uplatňovaly převážně ve druhé polovině minulého století. Prováděly se svařováním z předem připravených dílů a jejich povrch je nutné pravidelně ošetřovat nátěrem. V posledních letech nacházejí široké uplatnění bazény z nerezu, zejména ve veřejných prostorech. Jejich výhodou je rychlá stavba, dlouhá trvanlivost a téměř bezúdržbový provoz. Vzhledem ke svým vlastnostem a odolnosti vůči povětrnosti jsou vhodné do interiérů i ven. Mohou mít libovolný tvar, velikost a voda v nich může zůstávat po celý rok. Bazén sestává z nosné konstrukce postavené na betonový základ a k ní se přivařují nerezové plechy stěn i dna.

Donedávna byl u nás pro výstavbu bazénů nejpoužívanějším materiálem beton a železobeton. Klasické provedení bazénů je z vodostavebního betonu. Monolitická betonová konstrukce vyrobená přímo na místě určení umožňuje vytvořit prakticky libovolný tvar, velikost a hloubku. Stavba se provádí vyléváním do předem provedeného bednění, což je sice co do provádění konstrukce nejpracnější, ale při kvalitním provedení jsou pevné, odolné proti agresivním vodám i zeminám a mají dlouhou životnost. Pro větší a velké bazény se používá technologie předpjatého betonu. K velmi kvalitním patří samonosné železobetonové bazény, které je možné pomocí metody ztraceného bednění postavit v poměrně krátké době. Pro pravoúhlé bazény se často používají rovněž montované prvky, které mohou mít monolitické dno a stěny prefabrikované nebo je i dno prefabrikované (zde je velmi náročné provedení spojovacích spár).

K nevýhodám betonových bazénů patří vysoká náročnost na provedení stavby, poměrně velké množství betonu s ocelovou výztuží a nutná povrchová úprava, ať již nátěrem, fólií nebo keramickým obkladem či skleněnou mozaikou. Nátěr je sice nejlevnějším řešením, ale má také poměrně krátkou životnost. Potažení fólií se provádí poměrně často, buď z měkčeného PVC se skelnou výztuží, nebo některým z dovozových materiálů.

Keramické a skleněné obklady

K obkladovým materiálům s nejdelší životností, ale také nejnákladnějším patří keramické a skleněné obklady používané na stěny bazénu, dno i stěny bazénové haly. Tyto bazény jsou vysoce hodnoceny po vzhledové stránce a jsou oblíbené také pro svoji životnost a tvarovou nezávislost. V současné době se zvyšuje zájem o obklady ze skleněné mozaiky, jejíž výhodou je možnost vytvořit téměř jakýkoliv tvar a na rozdíl od keramických obkladů mají skoro nulovou nasákavost. Podle způsobu uplatnění se používají keramické materiály hladké, polomatné, s reliéfním povrchem (např. pro čelní stěny bazénů), speciální protiskluzové povrchy na podlahy a doplňkové tvarovky pro přelivové hrany, rohové nebo soklové tvarovky a další. Výhodnější je použití keramických obkladů v interiérech, protože u venkovních bazénů může docházet k tzv. odmrzání. Proto musí být obklad i dlažba v exteriéru flexibilní vůči objemovým změnám, odolné proti působení mrazu a povětrnostních podmínek. Keramické firmy nabízejí široký sortiment keramických materiálů v tzv. bazénovém programu. Dlaždice i obklady se vyrábí v mnoha barevných řadách a velikostech. Kromě keramiky nachází uplatnění hlavně na dlažbách okolo bazénu přírodní i umělý kámen (např. štípaný pískovec). Okolí bazénu musí být provedeno v protiskluzové úpravě a u vnitřních bazénů často bývá v provedení tzv. teplé podlahy (s podlahovým vytápěním).

Kvalita pokládky závisí na hydroizolačních vlastnostech základu, proto je třeba pro uzavření podkladu použít vhodný hydroizolační nátěr nebo voděodolné stěrky, které mají být difuzní a přilnavé k základu. Pro dokonale vodorovný povrch se používají samonivelační stěrky (vrstvy od několika mm po několik cm). Některé podklady pod dlažbu jsou tvořeny lepicími tmely na bázi cementu a jiné dlažby vyžadují materiály na bázi polyuretanu nebo dvousložkové cementové tmely apod. Důležitý je také vhodný výběr spárovacích tmelů, které musí být odolné vůči mrazu i povětrnostním podmínkám.

Jedním z nejdůležitějších předpokladů úspěšného provozování bazénu je dobrá technologie údržby vody. Na ni je kladeno nejvíce funkčních požadavků – voda musí být čistá, zdravotně nezávadná a technologie musí zajišťovat její kvalitu dlouhodobě. Bazén je nutné vybavit samostatným přívodem a odvodem vody, zařízením pro úpravu, dezinfekci a recirkulaci vody. U menších bazénů bývá kvalita vody zajišťována účelným filtračním zařízením, přičemž volba filtru závisí na požadovaném výkonu. Mohou to být malé závěsné filtry, kartušové filtry vhodné pro bazény do objemu 20 m3 nebo pro větší bazény komfortní pískové filtry. K hygienickému zabezpečení vody, zamezení tvorby řas a odstranění koloidních částic rozptýlených ve vodě je třeba vodu v bazénu dezinfikovat. Podle výbavy bazénů se používá na základě naměřených hodnot dávkování ruční nebo automatické dávkování čerpadly. U komfortnějších bazénů je používán plně automatický měřicí, regulační a dávkovací systém, kde se nastavují požadované parametry automaticky.

doc. ing. Zdeňka Lhotáková, CSc.

Foto: archiv autorky