Interiéry
Sádrové omítky pro dokonale hladké stěny interiéru
15. 04. 2008
V minulém století byly sádrové omítky znamením luxusu. Prováděly se v divadlech, bankovních domech, honosných vilách. Vedle kvality, která je vidět na první pohled, rozhodovala o jejich ceně skutečnost, že jen několik specializovaných řemeslníků ovládalo umění s nimi pracovat. Ti si drželi své receptury a postupy, jak zpracovat rychle tuhnoucí směs.
Nyní jsou však na trhu
sádrové omítky upravené tak, aby s nimi bylo možné pracovat bez
„tajných“ postupů. Výsledek je stále nadstandardní, jenže cena se už
nevymyká možnostem dnešních stavebníků. Hladké rovné stěny jsou
plnohodnotným partnerem dalším architektonickým prvkům. Zvyšují efekt
moderních materiálů, jako je sklo, nerez, kámen, ušlechtilé dřevo.
Dovolují perfektní zpracování všech detailů. Navíc hladké stěny
otevírají nekonečné možnosti barevných řešení moderními malířskými
technikami. Zrovna tak ale mohou tvořit ideální podklad pro plastické
dekorace pomocí sádrových stěrek.
Sádrové omítky mají několik příjemných vlastností. Díky hladkosti stěn se snižuje množství prachu, jenž na povrchu ulpívá. To ocení zvlášť rodiny potýkající se s alergiemi. Sádrová omítka má navíc schopnost přijímat vzdušnou vlhkost, například v podzimních vlhkých dnech. V okamžiku, kdy se začne v domě topit, sádrová omítka vlhkost odevzdává zpět do prostoru. Tím se vyrovnává mikroklima interiéru a odpadne suché kašlání způsobené náhlým poklesem vlhkosti.
Díky tomu, že se jedná o jemnozrnný materiál, lze provádět následné opravy tak, že místo změny po vymalování nenajdeme. To například umožní provedení všech omítek a až poté realizaci elektroinstalace. Díky tomu lze přesně osadit krabice a kabely uložené ve vyfrézovaných drážkách včetně kompletního zapojení. Zapravení drážek je snadné a zcela splyne s okolní stěnou.
Pokud použijeme sádrové omítky na plynosilikátech, máme zajištěno dodatečné vysychání tvárnic. Sádrová omítka má totiž stejný difuzní odpor (10) jako plynosilikátová tvárnice. Netvoří tedy žádnou překážku při dosychání zdiva a uživatel domu může plně využívat tepelněizolačních vlastností plynosilikátu.
V interiérech, kde se setkává zdivo se sádrokartonem, dokážeme pomocí sádrové omítky vytvořit opticky identické povrchy.
Se sádrovými omítkami kupujeme i čas. A to proto, že odpadá technologická přestávka pro zrání jako u klasických vápenných omítek. Zatímco klasické jádrové omítce musíme dopřát na každý milimetr tloušťky jeden den pro dozrání a vypraskání, sádrová omítka má konečný tvar již po cca dvou hodinách. Bez ohledu na tloušťku vrstvy lze nanášet v jednom kroku až 30 mm. Směs nestéká, nepadá – díky tomu je snazší například i natažení stropu než s jinými materiály. Navíc sádrové omítky jsou naneseny a finalizovány během jedné směny. Takže další profese po zedníkovi je malíř. Tím je zajímavá i produktivita práce.
Směsi sádrových omítek se dají zpracovávat ručně i strojně. Podmínkou je nerezové nářadí a jediným speciálním nástrojem je fasádní špachtle. Ta je 500 mm dlouhá, s pevným břitem zesíleným hliníkovou lištou a kulatými rohy. Úspěch zpracování sádrových omítek není v dovednostech, ale ve správném postupu a jeho načasování. Omítka tuhne cca dvě hodiny, a to je dostatek času na dosažení očekávaného výsledku.
Luboš Bakla
technický specialista na sádrové omítky, www.rigips.cz
Související rubriky
Reklama:
