22.06.2020 | Praxe
Chystáte své koupelně kompletně změnit kabát, ale nevíte, jaká pravidla při rekonstrukci platí a na co si dát pozor? Koupelna je jednou z nejvyužívanějších částí bytu a stejně jako další prostory se zvýšenou vlhkostí klade vysoké nároky na její běžné používání a údržbu. Základem každé přestavby koupelny je proto vhodná volba materiálů. Jít přitom můžete cestou mokré, či suché výstavby. Právě suchá výstavba pomocí sádrokartonu je v dnešní době čím dál oblíbenější a nabízí jednoduché a cenově přijatelné řešení. Na trhu už dnes existují i takové druhy desek, které odolávají vysoké vlhkosti a odstřikávající vodě v koupelnách.
Rekonstrukce koupelen se často týká bytových, a především panelových domů, kde se lidé zbavují nevzhledných a starých umakartových jader, z nichž se koupelny budovaly ještě v době socialismu. Ty, stejně jako minulý režim, opravdu nevydržely věčnost a trpěly na vysokou vlhkost a špatné odvětrávání koupelen. O sádrokartonu se dnes často mylně hovoří právě v souvislosti s umakartem, neboť mnoha lidem přijdou tyto stavební materiály podobné. Vlastnosti dnešního sádrokartonu jsou ale diametrálně odlišné a jako stavební materiál dosahuje srovnatelných vlastností jako tradiční cihly nebo pórobeton.
Impregnace – základ sádrokartonových desek do koupelen
Ať už stavíte nebo rekonstruujete koupelnu a jiné prostory se zvýšenou vlhkostí, jako vhodný materiál můžete zvolit tzv. impregnovanou sádrokartonovou desku. Taková deska vydrží běžně až 75% přerušovanou vlhkost při teplotě 20 °C, což znamená, že je plně použitelná do prostor s občasným větráním. „Na trhu dokonce existují sádrokartony, které snesou 100% vlhkost, a jsou tak používány v prostorech s bazény,“ vysvětluje Martin Mydloch, technický poradce senior ze společnosti Rigips Skupiny Saint-Gobain. A dále doplňuje, že velkou výhodou sádrokartonových konstrukcí je možnost vést v dutině těchto stěn sanitární instalace, například elektroinstalace či vodovodní a odpadní potrubí.
Příjemný bonus v podobě skvělé akustiky
Pokud se při rekonstrukci koupelny rozhodnete využít sádrokartonových desek, získáte navíc jednu příjemnou výhodu – klid. Pro mnohé z nás totiž koupelna představuje relaxační místnost, kde ve vaně vypneme od každodenního stresu a na chvíli se ponoříme do našich myšlenek. Co ale dělat, když ve vaší oáze klidu slyšíte hádky sousedů nebo hlasité a rozverné dítě? I s tím si umí sádrokartonová konstrukce do koupelny poradit. „Taková sádrokartonová deska je vyrobena podle speciální receptury. Má vhodně zvolenou hustotu jádra, kterou tvoří upravená sádrová krystalická struktura se specifickými tlumicími vlastnostmi. Díky svému unikátnímu složení tak deska dosahuje výborných akustických vlastností, neuslyšíte tak ani běžnou konverzaci z vedlejší místnosti,“ doplňuje Martin Mydloch z Rigipsu.
Pro představu standardní příčka z pálených děrovaných cihel o tloušťce 100 mm dosahuje hodnoty kolem 40 dB vzduchové neprůzvučnosti a běžný rozhovor skrz ni uslyšíte. Sádrokartonová příčka o stejné tloušťce dokáže odhlučnit daleko lépe, protože její vzduchová neprůzvučnost je 50 dB. „Samozřejmě ale vždy záleží na konkrétním případě a dá se docílit ještě lepších akustických vlastností, pokud například vyplníte dutinu příčky minerální izolací,“ vysvětluje Martin Mydloch.
Sanitární předměty a napojení vany
Zařizovací předměty jako jsou umyvadla, zásobníky vody pro WC a další způsobují velké konzolové zatížení. Proto se připevňují na speciální nosné konstrukce sanitárních držáků zabudované do meziprostoru montované stěny a uchycené ke svislým profilům R-CW. Po vybudování nosné konstrukce a jejím jednostranném opláštění ze strany zařizovacích předmětů může nastoupit instalatér a provést sanitární instalace. Nezapomeňte, že jednotlivá vedení je třeba řádně upevnit pomocí příchytek, které jsou příslušenstvím sanitárních držáků. Abyste si udrželi dobré akustické vlastnosti celé koupelny, je nutné myslet i na takové detaily, jako je okraj vany. „Mezi okraj vany a průběžnou první vrstvu opláštění se proto vloží proužek napojovacího těsnění. Lícová vrstva dvojitého opláštění se ukončí asi 10 mm nad okrajem vany. Zbývající spára se později vyplní fungicidním, trvale pružným tmelem,“ vysvětluje postup Martin Mydloch. Následné instalační prostupy, například pro vodovodní potrubí, je nutné vyříznout asi o 10 mm větší, než je průměr samotné trubky. Hrany řezu poté přetřete za účelem lepší přilnavosti tmele základním nátěrem. Abyste předcházeli plísním, pro všechny spoje a rohy použijte fungicidní a trvale pružný tmel.
Jak na obklady a dlažby
Některé sádrokartonové desky mají dokonce upravenou lícovou stranu tak, aby bylo možno provádět přímou aplikaci keramického obkladu bez nutnosti penetrace. Oproti běžným impregnovaným sádrokartonovým deskám pak mají ještě jednu nespornou výhodu – jejich technické parametry umožňuji provádět keramický obklad stěn již na konstrukci jedenkrát opláštěnou bez nutnosti redukovat rozteče konstrukčních profilů. „Obecně lze říci, že v prostorách s vysokou vlhkostí jsou kladeny vysoké nároky na dokonalé provedení obkladů, dlažeb a izolací spodních vrstev konstrukce,“ vysvětluje Pavel Svatoš z divize Weber. Obklady se na sádrokartonové desky nejčastěji lepí pomocí vybraných cementových lepidel, mezi jejichž výhody patří příznivá cena, konvenční způsob aplikace či další přidané vlastnosti, podle druhu vybraného lepidla, jako je plná flexibilita, snížený skluz nebo například delší doba otevřenosti. Samotný výběr vhodného lepidla na obklady a dlažby je daný více faktory, především pak velikostí a nasákavostí použitých obkladů a dlažeb.
Pokud jste pro rekonstrukci zvolili běžnou impregnovanou sádrokartonovou desku, naneste na její dobře očištěný povrch penetrační nátěr pomocí válečku. Nechte jej zaschnout zhruba 2 až 3 hodiny. Připravte si podle doporučeného postupu lepidlo, které poté naneste pomocí zubového hladítka na sádrokarton. „Ihned po nanesení lepidla můžete pokládat keramické obklady či dlažby do připraveného lože. Vždy doporučujeme postupovat metodou oboustranného lepení, tj. že i na rubovou stranu střepu naneseme tenkou vrstvu lepidla a až poté pokládáme střep do lepidlového lože na podkladu. Spáry mezi nimi klasicky fixujte pomocí distančních křížků a klínků,“ doplňuje Pavel Svatoš.
Po dostatečném vyzrání lepidla (při normálních podmínkách obvykle po 24 hodinách) můžete plochu zaspárovat vybranou spárovací maltou a to za použití pryžové stěrky nebo hladítka. Po prvotním zaschnutí spárovací malty umyjeme plochu pomocí molitanového hladítka namáčeného v čisté vodě. Tím zároveň dokončíme optimální zaplnění spáry. Po finálním zatvrdnutí spárovací malty můžete dočistit plochu suchým flanelovým hadrem. Následně přistoupíte k vyplnění funkčních spár (koutové spáry, spáry mezi podlahou a stěnou, dilatační spáry, spáry okolo prostupů) pomocí trvale pružných sanitárních tmelů na bázi silikonů, polyuretanů či MS polymerů. Poté je již hotovo a nová koupelna je připravena pro instalaci koupelnového vybavení.