28.01.2020 | Zprávy
Individuální přístup a autenticita materiálů
Gabriela Kaprálová je architektka a majitelka pražského ateliéru ASGK, který založila v roce 2006. Ateliér svou činností plynule navazuje na předešlé profesní aktivity své zakladatelky a doposud se podílel na řadě projektů zahrnujících zejména komerční (banky, kanceláře, služby a polyfunkční objekty) a rezidenční výstavbu (rodinné domy, byty). Rozsah činností doplňuje taktéž navrhování a realizace výstav a tvorba autorského interiérového designu od konceptu, přes výrobu po samotnou realizaci. Velký důraz klade na individuální přístup ke každému klientovi tak, aby výsledkem byl úspěšně dokončený investiční záměr, ve kterém se snoubí kvalita s cenou, estetika s užitnou hodnotou a v neposlední řadě ekonomika s ekologií budoucího provozu.
Jaké je vaše zaměření? Můžete nějak definovat styl vaší práce?
V našem ateliéru máme poměrně široký záběr. Zaměřujeme se zejména na rezidenční stavby, ať už jde o novostavby nebo rekonstrukce: kvalitní historické stavby. Pracujeme ale i na individuálních, spíš menších developerských projektech. V našem portfoliu najdete i prémiové interiéry poboček bank a rekonstrukce bankovních domů. Za Palác Rytířská jsme v roce 2009 získali ocenění Grand Prix Obce architektů v kategorii Rekonstrukce. V posledních letech nás čím dál více zajímají veřejně prospěšné stavby a revitalizace veřejného prostoru s přesahem do urbanismu. Kromě toho navrhujeme i interiéry a výstavy, často včetně jejich kompletní realizace. A náš styl? Neřekla bych, že je nějak tvarově nebo materiálově definovaný – spíš jde o přístup ke konkrétní zakázce. Vždycky důkladně analyzujeme místo i zadání klienta. Snažíme se najít co nejlepší řešení, které souzní s místem i přáním klienta. Často pak řešíme rébus, který vypadá na začátku neřešitelně. Baví nás pomáhat se strategií rozvoje sídla nebo budovy, snažíme se využívat jeho maximální potenciál a nalézt přidanou hodnotu konkrétní stavby.
Které vaše dílo se vám nejvíc povedlo?
Určitě bych zmínila dům Zilvar, což je nízkoenergetická dřevostavba. Pro mne je to koncentrovaná esence mého přístupu k architektuře. Klientem jsme byli my sami s manželem a synem. Byla to velmi poučná a zábavná práce, ve které jsem si vyzkoušela dvojroli architekta a klienta zároveň. Myslím, že by si ji měl vyzkoušet minimálně jednou každý architekt.
Interiér nízkoenergetického domu Zlivar - dvoustupňové pódium s úložným prostorem, foto: Veronika Nehasilová, 2014
Na čem nejpodivnějším jste pracovala?
Takových zadání jsem za svoji praxi měla víc, vzpomínám si například na rezidenci pro mladý pár s pěti psy. Součástí domu měl být také obývací pokoj a tělocvična pro psy o rozloze 200 metrů čtverečních. I taková zadání architekt dostává.
Vyžadujete absolutně volnou ruku, nebo dáváte prostor i klientovi? Pokud ano, děláte to ráda nebo spíše jako kompromis?
Nevyžaduji volnou ruku, bydlení je velmi individuální záležitost a je důležité, aby konvenovalo především klientovi. On sám se v něm musí cítit dobře. Každá stavba vzniká díky dialogu, kdy klient je svým způsobem spolutvůrce. Samozřejmě musí jít o konstruktivní dialog založený na vzájemné důvěře. A pokud klient jasně ví, co chce a souzní s mým přesvědčením o tom, jak má dům fungovat i vypadat, tak jsem otevřená tomuto dialogu. Naopak, pokud jsem tlačená ke zdi, zvažuji a redukuji takovou spolupráci. A někdy ji i rázně ukončím. Učím se takovéto mezní momenty rozpoznat hned na začátku spolupráce a ušetřit sebe i klienta vzájemného trápení. Obecně nemám ráda kompromisy a mám určitou laťku, přes kterou pro mne nejede vlak. Čím jsem starší a zkušenější, tím ta laťka spíš stoupá.
Stalo se vám někdy, že jste s požadovaným dílem nesouzněla, a i když by bylo dobře zaplacené, jste ho odmítla?
Ano, občas se to stává. Pokud je klient domácí kutil v tom horším slova smyslu a myslí si, že sám ví nejlépe, jak a co má být, tak nemá cenu vůbec s ním ve spolupráci pokračovat. I když za to trápení platí. Taky v případě, kdy k nám do ateliéru přijde poptávka, která je proti mému přesvědčení. Tak tu nedělám, i kdyby byla dobře placená.
Kolik času strávíte se zadavatelem rozhovory, než začnete pracovat?
To je velmi individuální. U nových klientů se snažím je lépe poznat, a tak první rozhovory trvají dále. Máme v ateliéru propracovaný systém, takový dotazník, pomocí kterého identifikujeme s klientem jeho potřeby, přání…. Takto precizujeme zadání hned na začátku a šetříme si navzájem čas.
Jak hodnotíte spolupráci – nespolupráci, které se stavebnictví obecně dostává ze strany úřadů? Zasahuje tento neblahý fenomén i do vaší práce?
Projekty a jejich povolení se v posledních letech protahují. Když porovnám situaci před pěti lety, pak bych řekla dvojnásobně, možná i trojnásobně. To je pro mnohé stavebníky likvidační a neakceptovatelné. Myslím, že situace v současném stavebním řízení je dále neudržitelná. Nás jako architektů se to týká také, protože dnes nemáte žádnou jistotu, že získáte stavební povolení v daném čase a podle správních lhůt daných zákony. Často nemáte jistotu ani toho, že ho získáte ve dvakrát tak dlouhém termínu. A to je strašné. Proto musíte pracovat na více projektech najednou a nepoléhat na objem práce, který by byl při normální fungování úřadů reálný před několika lety. Za více než dvacet let mé praxe je dnes situace s povolováním staveb nejhorší. Je to zoufalá a patová situace, která podle mne nemá obdoby, prodražuje stavby i projekty. Rentabilita zakázek ve stavebnictví dramaticky klesá a někteří menší developeři zvažují, zda se jim vůbec vyplatí stavět. Často je situace způsobená nedostatkem pracovních sil a velkou fluktuací na trhu práce. A bohužel znám i případy šikany ze strany úředníků, kteří si neuvědomují své poslání… Tedy to, že mají sloužit občanům.
Jaké preferujete materiály? Podle vašich realizací předpokládám, že je to dřevo… Proč?
Proč dřevo? Je to autentický materiál, hezky stárne, hezky voní, hapticky je to také jeden z nejpříjemnějších materiálů. Doprovází nás od počátku civilizace a má v sobě ukrytou magii a nesmírnou sílu. Obecně preferuji autentické materiály, zejména ty přírodní. Dřevo miluji. Naopak jsem alergická na jeho napodobeniny. Moje oblíbené materiály jsou, kromě již zmíněného dřeva, kámen, beton, korek, pálený střep, sklo, kov nebo kůže. Ale zajímají mne i recykláty, například z PET láhví nebo z automobilového průmyslu. Obecně novodobé materiály, které dávají smysl a neničí přírodu svým procesem vzniku, jako jsou třeba nano samočistící povrchy, atd. Velmi nás v ASGK si baví v tomto směru rozšiřovat obzory.
Na čem aktuálně pracujete?
Na komunitním seniorském centru Šatovka v Šáreckém údolí, což je projekt, který jsme získali na základě loňské výhry v architektonické soutěži.
Autor: Martin Kubín, časopis Obklady, dlažba a sanita č. 4/2019
Mgr. arch. Gabriela Kaprálová
Gabriela Kaprálová je architektkou a majitelkou pražského ateliéru ASGK Design. Narodila se na Slovensku. U profesora R. Fily absolvovala střední umělecko-průmyslovou školu v Bratislavě, kde pokračovala ve studiu architektury na Vysoké škole výtvarných umění a designu. Během studia se účastnila několika zahraničních pobytů. Od roku 1995 působí v Praze. Pracovala v ateliérech Genius Loci a Omicron – K pod vedením architekta Martina Kotíka. Je spoluzakladatelkou ateliéru Escadra architekti. V roce 2006 se osamostatnila a založila architektonický ateliér, kde se věnuje návrhům a realizacím soukromých, komerčních i veřejných budov. Ve své praxi klade důraz na udržitelnost a zabývá se mimo jiné dřevostavbami. Za své projekty získala mnohá ocenění, mezi jinými cenu Grand Prix Architektů 2009 za rekonstrukci paláce Rytířská. Její dřevěný dům Zilvar získal čestné uznání v Grand Prix Architektů 2014 a 2. místo v mezinárodní soutěži Hiše sveta 2016. Je jednou z mála žen v České republice, která vlastní a úspěšně vede svůj ateliér.